Potštát

 

Dnes vás pozvu na severní okraj našeho okresu, na Potštát.

 Město bylo založeno německými horníky.

První písemná zmínka je z r. 1322.

Mezi významné majitele patřil rod Podstatských z Prusinovic a rod
Desfours-Walderode.

Po roce 1945 byla vysídlena německy hovořící většina obyvatel a dosídlení nebylo úplné.

Žije zde zhruba už jen polovina původního počtu.

 Vliv na to měla poměrně odlehlá poloha, umocněná zřízením vojenského újezdu Libavá v západním sousedství města.

 Zámek byl původně tvrzí připomínanou již ve 14. století.

V 16. století ji majitelé Podstatští z Prusinovic přestavěli na patrový čtyřkřídlý zámek s obdélníkovým nádvořím.

Po bitvě na Bílé hoře byl zámek zkonfiskován a věnován nemanželské dceři Rudolfa II. - Karolině d´Austria.

Po ní zámek získal v 60. letech 17. století rod Walderode, jenž ho měl v držení spolu s rodem Desfous.

Majetek rodu byl v roce 1945 zkonfiskován na základě Benešových dekretů.

 V 19. století byl zámek po vyhoření přestavěn v empírovém slohu.

Dnes slouží potřebám obce - sídlí zde obecní úřad, mateřská školka a knihovna.

 

Kostel sv. Bartoloměje pochází patrně z poloviny 14. století.

V jádře gotický kostel s renesanční a barokní úpravou nabyl současné podoby po pseudoslohové přestavbě v 19. století.

Kostel a město byly ničeny  požáry, při největším v roce 1866, kdy lehlo popelem skoro celé město a zahynuli i lidé, se roztavily i zvony kostela.

Protože na kostele nejsou hodiny, odměřuje čas hodinová věž.

V roce 1388 věnoval Boček z Kunštátu měšťanům pivovar, který stával uprostřed náměstí.

Při jednom z požárů pravděpodobně vyhořel.

Při obnově byla pak k budově varny přistavěna také městská hláska.

První zprávu o ní máme z roku 1700.

A právě ta byla později přestavěna na hodinovou věž.

 

A na závěr vyhlídka hraběnky Marie Desfours-Walderode na město ze staré cesty na Potštát.

Byla poslední členkou rodu, která na Potštátě žila.

Vystudovala lékařskou fakultu ve Vídni.

Během 1. světové války byla jako vojenská lékařka na různých bojištích.

Po válce se vrátila do Potštátu a vykonávala zde lékařskou praxi.

Po smrti bratra Zikmunda zdědil zámek její bratranec Kuno Desfours-Walderode a ona musela i s matkou opustit potštátský zámek i statek.

Od roku 1940 byla potštátskou obvodní lékařkou.

Po válce jí bylo přiznáno československé státní občanství a mohla i nadále vykonávat lékařskou praxi. 

Je známá jako lékařka chudých, kdy je nejen léčila, ale i hmotně podporovala.

Zemřela v r.1963.

Mějte pohodový víkend.

 Ilona