středa 29. září 2021

Lomikare, Lomikare ...

 

Během 12. a 13. století začaly být na dnešním území Chodska panovníkem zakládány vesnice, které měly za úkol chránit hranice Českého království.
 
Jejich obyvatelstvo bylo nazýváno Chodové.
 
Právě tak vznikla také obec Újezd – jako jedna z jedenácti chodských vesnic. První písemná zmínka o vsi se objevuje již v privilegiu Jana Lucemburského z roku 1325.
 
Ochrana království byla pro panovníka neobyčejně důležitá, proto chodské vsi dostávaly řadu výsad a privilegií.
 
Postupně význam Chodů pro obranu hranic klesal.
 
Na konci 17. století se v Újezdě našel muž, který se tehdejšímu pánovi Wolfu Maxmiliánovi z Lamingenu, známému jako Lomikar, vzepřel, a bojoval za práva Chodů u zemského soudu jako jejich mluvčí.
 
Byl jím legendární Jan Sladký, zvaný Kozina (1652–1695).
 
Během jeho působení v Praze na Chodsku vypuklo povstání a Kozina byl zajat a vězněn jako buřič.
 
Nakonec byl v Plzni dne 28. 11. 1695 popraven.
 
Jak praví pověst, Lomikar po Kozinově popravě do roka a do dne náhle skonal, aby se s ním sešel před soudnou Boží stolicí. 
 







 
My jsme samozřejmě nemohli minout Kozinův rodný dům nebo malé muzeum v Kozinově statku.

Expozice je po rekonstrukci zaměřena na historii chodské rebelie, rod Sladkých, a na život Chodů.
 
Zhlédnout je možné dříve používané hospodářské nástroje, chodské kroje, ale i dozvědět se o místních obyčejích a zvycích.
 
V senci můžete usednout za stůl, který pochází z doby, kdy na statku hospodařil Kozina a pokud si pohoupáte vystavenou dětskou kolíbku, do roka a do dne můžete očekávat narození potomka.
 



 

 
Další naše cesta vedla k pomníku Jana Koziny.
 
Ten byl roku 1895 postaven nad obcí na vrchu Hrádek.
 
Na hranolovém kvádrovém soklu stojí pískovcová plastika Koziny se psem u nohou.
 
Dílo vytvořil Čeněk Vosmík a v roce 2010 bylo provedeno celkové restaurování pomníku.
 
 Najdete zde i Kozinovu lípu.
 
A samozřejmě i restauraci s chodskými specialitami.

Já ochutnala báč s uzeným a houbovou omáčkou ;)



Naši dnešní cestu zakončíme v Trhanově.

Zde stojí Lomikarův zámek ze 17. století.

Původní podoba stavby byla empírově pozměněna v roce 1810 rodem Stadionů.
 
Po druhé světové válce využívala prostory armáda a po sametové revoluci až do roku 1996 Galerie bratří Špillarů spolu s ministerstvem školství, jež nabízelo prostory pro školy v přírodě.
 
Dnes snad patří objekt obci.

V roce 1853 se zde na zámku narodil jako syn zámeckého zahradníka později známý lékař a spisovatel Josef Thomayer, který do Trhanova pozval svého přítele Aloise Jiráska, a tak ho inspiroval k napsání románu Psohlavci odehrávajícího se na Chodsku a v tomto zámku.
 
A příště se budeme věnovat dalšímu slavnému rodákovi tohoto kraje.
 
 
Krásný den.
 
Ilona
 

neděle 26. září 2021

Zámecký park a Šibeniční vrch

 

Svou rozlohou vzácných dřevin patří zámecký park v Horšovském Týně k nejvýznamnějším parkům v západních Čechách.
 
Osu dolní části parku tvoří Křakovský potok, přehrazený kaskádou rybníčků, zasazených do luk a hájků a oživených skupinami starých lip.
 
Horní části dominují tři stavby.
 
A právě do té horní vás pozvu.
 
Tlačil nás trochu čas, vybrali jsme si proto pro nás atraktivnější část parku.
 


 

Původně renesanční zahrada byla založená r. 1550 ve stylu italských renesančích zahrad.
 
Roku 1880 byla přebudovaná na anglický park.
 
Poslední úprava proběhla roku 1905, kdy byl přebudován na přírodně krajinářský park.
 


 

Vdovský dům, který se nachází v těsné blízkosti zámku, byl postaven pro třetí manželku Jana mladšího Popela z Lobkovic, Elišku z Rogendorfu.
 
Ve 20. století zde bylo založeno Oblastní vlastivědné muzeum, které fungovalo až do roku 1993.
 
Nyní je mobiliář uložen na zámku a je součástí prohlídky Purkrabského paláce.
 
Budova letohrádku se neudržuje, vstup do ní je zakázán.
 






Na skalnatém výstupku nad srázem, asi 500 m severně od zámku, stojí válcová vyhlídková věž .
 
Na tomto místě stávala gotická hláska, která je dnes patrná v základech u paty stavby.

Ještě nedávno byla v žalostném stavu, ale teď už je opravená.
 
Vyhlídková věž je spojena starou lipovou alejí s další pozoruhodnou stavbou, která ač v mnohém unikátní, je dnes zcela zapomenuta.
 
Budova je totiž nejstarší českou loretou.
 
Kapli nechal po návratu z cesty do italského Loreta v roce 1584 vystavět Kryštof z Lobkovic.
 
Raně barokní stavba na kruhovém půdorysu s kulovitou klenbou je zakončena osmibokou lucernou.
 
V klenbě i na stěnách jsou nástěnné malby ve dvou vrstvách: spodní (původní) a na ní je vrstva s dekorativní výmalbou z 19. století.
 
Z truhlářských prvků se dochovaly pouze fragmenty rámů oken ve střední části stavby, které pocházejí z úpravy v 19. st.
 
Jak asi tušíte, i kaple je v dezolátním stavu.....
 
 


A na závěr vás pozvu ještě na jeden kopeček nad Týnem.
 
Lákaly nás lepší výhledy než z bývalé hlásky, proto jsme si vyšlápli na Šibeniční vrch.
 
Tam stojí rozhledna z r.2010 na místě bývalé poutní kaple Panny Marie Lurdské.
 
Dřevěná hranolová věž dosahuje výšky 21,5 metrů.
 
Na vyhlídkovou plošinu se dostanete po zdolání 66 schodů a nabídne se vám rozhled na blízké okolí Horšovského Týna, pásmo Českého lesa a Šumavu.
 






 A to už je z Horšovského Týna opravdu všechno.

Užijte si zbytek neděle a kdo má i v pondělí volno, tak přeju prima prodloužený víkend.

Ilona



čtvrtek 23. září 2021

Horšovský Týn

 

Největší atrakci a turistické lákadlo Horšovského Týna máme za sebou, dnes se trochu projdeme historickým centrem města.
 
Již v 10. století zde stávala kupecká osada při cestě z Prahy do Řezna, patrně ohrazená palisádovou hradbou a chráněná hliněným valem. 

Po vzniku pražského biskupství se celá oblast stává majetkem této instituce se správou v nedalekém Horšově.
 
Podle této vesnice získalo město svůj název: Horšovský Týn. 
 
V roce 1542 získali město a celé panství Lobkovicové.
 
Panství bohatlo, patřilo na přelomu 16. a 17. století mezi deset největších dominií v Čechách.
 
Nebylo tedy divu, že po porážce stavovského povstání, jehož se Vilém st. z Lobkovic aktivně účastnil, projevil o panství zájem jeden z nejbližších důvěrníků bělohorského vítěze císaře Ferdinanda II. - hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu. 
 
 Získal ho velmi lacino v roce 1622 a v držení této rodiny zůstává až do roku 1945.

  Po třicetileté válce zaznamenal Horšovský Týn opět pozvolný rozvoj.

Nebylo to však už město ryze české, v průběhu 2. pol. 17. století a zejména v 18. století byla dovršena germanizace Horšovského Týna.

Zlepšující se hospodářská situace se projevila i ve zvýšené stavební aktivitě. 

Město dostalo barokní a rokokovou podobu, kterou si historické jádro zachovalo dodnes.

 V roce 1953 bylo historické jádro města, s řadou gotických a renesančních domů, prohlášeno jako jedno z prvních měst v Čechách městskou památkovou rezervací.

 





 Kostel svatého Petra a Pavla na náměstí Republiky byl postaven v 80. letech 13. století v raně gotickém stylu.
 
V 17. století byl přestavěn ve stylu barokním.
 
Jeho 38 m vysoká kostelní věž je přístupná veřejnosti a umožňuje návštěvníkům daleký výhled do okolní krajiny.
 


 









 Dnes již bývalý klášter kapucínů založil Adam Matyáš z Trauttmansdorffu v r. 1650.

Jednolodní bezvěžový chrám má typický styl řádové kapucínské architektury s charakteristickým trojúhelníkovým štítem
 
Zasvěcen byl původně svatému Vítovi, Františkovi a Antonínovi Paduánskému.
 
Sloužil také jako rodinná hrobka.
 
V r.1942 byl uzavřen a zřídil se zde internát pro studenty, později sloužil jako ubytování pro uprchlíky z Východního Pruska.

Po válce byla církevní činnost obnovena, ale již v r.1950 byl konvent definitivně zrušen.

Z kostela vznikl sklad velkoobchodu.

Jak je z fotek vidět, je objekt v dost dezolátním stavu, i když průčelí vypadá aspoň trochu opraveně.








A příště vás vezmu do parku a na vyhlídku.

Krásný den.

Ilona