středa 28. února 2024

Drahotuš a Jezernický viadukt






Dnes pokračujeme už víceméně z kopce dolů.

Kolem starého kamenného mostku ke zřícenině hradu Drahotuš.







Hrad Drahotuš založil ve 13. století přerovský purkrabí a moravský maršálek Bohuš z Drahotuš.

Mezi další významné majitele patřil třeba moravský markrabě Jan Jindřich, Cimburkové nebo Pernštejnové.

Poloha hradu napovídá o jeho úloze. 

Drahotuš střežil údolí Bečvy, část Moravské brány a vstup na Moravu.

Svou sídelní funkci ztratil někdy po roce 1476 a jako zcela pustý se uvádí v roce 1543.

Poslední majitel hradu, Vilém z Pernštejna, nechal z hradu vyvézt ty nejcennější věci.

 Následně nastalo postupné boření a odvážení kamene na stavby v okolí.

V rámci této akce rozmetali výbuchem válcovou věž.







Dnes se z hradu dochovala pouze menší část – přízemí obdélného paláce, zbytky věžovité brány, hospodářských stavení a hradebních zdí a velké kusy zdiva mohutné válcovité věže.

Podle některých pramenů se nejednalo o jednu celistvou stavbu, ale o čtyři samostatná opevněná návrší se samostatnými pevnostmi, které byly pospojovány dřevěnými visutými mosty.

Tomu nasvědčují příkopy, které prořezávají celou skalní ostrožnu.




A od hradu pokračujeme zase lesem dolů do Podhoří a dále do Jezernice.

Cesta po jarních deštích byla místy dobrodružná.










Roku 1829 přišel vídeňský profesor polytechniky František Xaver Riepl s nápadem vybudovat železnici vedoucí z Vídně přes Moravu do Bochnie v Haliči, s odbočkami do Brna, Olomouce, Opavy a haličských solných dolů.

 Hlavním důvodem pro stavbu byla lepší přeprava soli, uhlí, železa, potravin a vojska, jak se píše v návrhu pro vydání licence.

Licenci dostala akciová společnost složená zejména z vídeňských bankéřů v roce 1836.

 A ještě téhož roku se začalo ve Vídni se stavbou kolejí.

Stavělo se opravdu horečně a už 1. září 1841 vjel první slavnostní vlak na nádraží v Přerově.

Pak se postupovalo ještě dál, až k Jezernici.

A právě tady stáli inženýři před problémem - údolím řeky Jezernice. 

Dráha potřebovala údolí překonat, a to pokud možno bez ztráty výšky. 

A tak začali budovat ojedinělý most. 

Sestává z celkem 42 oblouků, je 426,5 metru dlouhý a 10 metrů vysoký. 

První Jezernický viadukt vznikl z cihel a jeho stavba se dokončila v roce 1842.




V roce 1847 byla Severní dráha císaře Ferdinanda dokončena a na most vyjely první vlaky.

Přes počáteční problémy byla dráha za pár let jednou z nejfrekventovanějších železnic v mocnářství.

Proto se v 70. letech 19. století přistoupilo ke stavbě druhé koleje na trati.

A jak můžete vidět na fotce, druhý most už je kamenný, je ale přitom přesnou kopií toho původního.

Je s ním tak dokonale slícován, že se můžete domnívat, že se jedná o jediný viadukt.







A tady už jsme u cíle cesty.

Přeji prima den.

Ilona












pondělí 26. února 2024

Z Potštátu na boží muka


 
 

Dnes vás pozvu na takový jarní výlet z Potštátu do Jezernice.
 
Tam i zpět jsme jeli autobusem.
 
Fotek je více, tak je rozdělím na dvě části. 



Potštát jsem tu už zmiňovala vícekrát.

Město ležící při okraji vojenského prostoru Libavá.

Centrem historického jádra Potštátu je náměstí s původně gotickým kostelem sv. Bartoloměje.
 
Protože mu chybí hodiny, uprostřed náměstí stojí ještě hodinová věž, někdejší barokní hláska.
 
V čtyřkřídlém empírovém zámku v rohu náměstí můžete navštívit expozici, mapující bohatou a zajímavou historii Potštátska. 

Otevřeno bývá spíš po dohodě.




Dále jsme pokračovali po zelené turistické trase.

Jarní příroda, sněženky, kočičky, bláto, výhledy.






Bylo cítit jaro ve vzduchu.

A není divu, máme tu u nás kolem 15 stupňů.








              “Do lesa chodím, abych ztratil svou mysl
                       a nalezl svoji DUŠI.”
                                                John Muir







Středolesí (německy Mittelwald) je malá, původně německá horská vesnice v Oderských vrších.  
 
U vesnice se nachází kopec Studená, který je nejvyšším bodem okresu Přerov. 

Největší pamětihodností obce je kostel sv. Antonína Paduánského.








Tady nás v lese překvapila celkem nová boží muka a svatý obrázek.

Informace se mi najít nepodařilo, nicméně příjemné zastavení na křižovatce cest.



A příště už nás čeká hradní zřícenina.

Spíš teda to, co z ní zbylo ;)
 

Krásný začátek nového týdne.

Ilona