pondělí 30. července 2018

Pohyblivé duny

 
Vedro jak na Sahaře.

A na jednu takovou poušť vás teď zvu.

Słowiński Park Narodowy je národní park v Polsku na pobřeží Baltu.

Jeho rozloha je 186 km².

Typickými krajinnými prvky parku jsou jezera, bažiny, louky, lesy, pobřežní bory a pohyblivé duny.

A právě ty písčité duny, které připomínají poušť, nás lákaly k návštěvě.

Východiskem naší cesty bylo turistické městečko Leba, velmi rušné centrum plné turistů.




 


Vláčkem jsme dojeli až k začátku Národního parku v Rabce.

Leží v blízkosti Lebského jezera.

Jezero má rozlohu přes 71 km² a jako mnoho přímořských jezer je pravidelně syceno mořskou vodou během silných bouří.

Západní a jihozápadní zálivy jsou obklopeny rašeliništi a bažinami, východní a jihovýchodní zálivy jsou naplněny kaly a říčními písky.

Jezero Łebsko je největší vodní areál parku a je třetím největším jezerem v Polsku.

Duny jsou od vstupu do parku vzdálené asi 5,5 km.

Můžete jít pěšky, plout lodí po jezeře, svézt se vláčkem nebo jako my půjčit si kolo.



Cesta až k bývalé raketové základně je betonová, po rovince, lesem.

Pak už jsme jeli po písku, což bylo trochu náročnější.

Museli jsme se vyhýbat výmolům od vláčků plným vody.






A jak duny v polské poušti vznikly?

Asi před šesti tisíci lety se na místě parku rozkládal záliv Baltského moře na březích morén – zbytcích po skandinávském ledovci, který se zcela rozpustil před 10 000 lety.

V důsledku vlnobití Baltského moře a proudícími mořskými proudy z přinášeného písku vznikla tenká písečná zátoka poloostrova oddělená od moře.

Dnes je 35 km dlouhý a 1–15 km široký.

Pohyblivé písečné duny v minulosti zasypaly některé osady – Słowińców (odtud pochází název parku) stejně jako Boleniec nebo Rabka.

Proces usazování písku u moře, i když v mnohem menším měřítku, stále ještě probíhá.

Nejvyšší pohyblivá duna je Wydma Łącką (40 m n.m.) a rychlost posunu je od 3,5 do 10 m/rok.




K dunám jsme dorazili s deštníkem, ale to nám radost nezkazilo.

Místo je to opravdu kouzelné.

Nakonec se vyčasilo a my si písku dostatečně užili.





   

Někteří z písčných kopců váleli sudy.

Písek všude :o)

Zvlášť, když člověk předtím lehce namokl ......

Na fotce za lesem jde vidět jezero.

A kdybychom se otočili o 180°, máme támhle za písečným kopečkem moře.




Mít víc času (asi tak týden), prošla bych si ráda celý park.

Podle informačního letáku je tady toho spousta k vidění.

Ale pohyblivé duny jsou asi nejznámnější.


Krásný letní večer.

          Ilona


 

pátek 27. července 2018

Čtení na léto


Letos na jaře jsem v knihovně narazila na prvotinu spisovatelky Imogen Robertsonové s trochu tajemným názvem Nástroje temnoty.

Příběh se odehrává v georgiánské Anglii a má samozřejmě i své amatérské detektivy.

Madam Westermanovou a anatoma Gabriela Crowthera.

Knížka se mi moc líbila, historická detektivka to je moje gusto.

Navíc je zde pěkně vylíčená společnost té doby i se svými neduhy.

Byla jsem proto nadšená, že se mi povedlo hned sehnat i druhý díl.

Na třetí jsem musela dlouho čekat, nicméně už je doma a čtu to jedním dechem.



Příběh pokračuje se svými hlavními postavami a dochází i k rozpletení nejasností a záhad, které se objevují náznakem v prvních dvou dílech.

Říkala jsem si, že si budu tuto knížku "šetřit", protože o dalším díle nevím, ale přečetla jsem ji jedním dechem :D


Pokud máte rádi tento druh literatury, na léto je jak stvořená.


Užijte si hezký letní večer.

         Ilona



čtvrtek 26. července 2018

Největší gotická stavba na světě ...



... je Malbork.

Hrad postavený z cihel (z nedostatku jiného materiálu).

Řád německých rytířů zahájil jeho stavbu asi v roce 1274. 

 Již v roce 1309 sem bylo z italských Benátek přeneseno sídlo velmistra řádu, podle jehož patronky získal hrad své původní jméno – Marienborg.

V následujících 150 letech dosáhl hrad celoevropského významu. 

V tomto období také došlo k jeho rozšíření a Malbork nabyl dnešních rozměrů. 

Přibližně v polovině 15. století připadl do rukou Kazimíra Jagelonského a z původní křižácké pevnosti se tak stala jedna z rezidencí polských králů. 



Během válek se Švédskem byl Malbork poškozen a ta samá situace nastal při dělení Polska a za napoleonských válek. 

Hrad procházel dalekosáhlou rekonstrukcí, jež probíhala dlouhá léta. 

 Na počátku devatenáctého století padlo severopolské území pod nadvládu pruského království a Prusové se výrazně podepsali na přežití středověkého hradu, jelikož hrad vnímali jako součást vlastní říšské tradice. 




 Smutný osud potkal Malbork během druhé světové války, kdy se stal součástí nacistické propagandy. 

Její zastánci zde našli poslední útočiště a během této historicky poslední bitvy, ve které hrad odolával Rudé armádě po více než dva měsíce, byla téměř polovina veškerých staveb nenávratně zničena. 

I přesto je dodnes považován za jedinečnou ukázku evropské obranné architektury a od roku 1997 je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Stále probíhá rekonstrukce.





Celý areál hradu má 250 000 m2.

My jsme si koupili ráno vstupenku a chodili po areálu asi 5 hodin.

Přiznávám, že ke konci už jsme byli unavení a nebrali prohlídku tak podrobně :o)

Kdybychom to tušili, na začátku prohlídky se tak nezdržujem.

 Celý komplex je rozdělen do tří částí – na Dolní, Střední a Horní hrad. 

Dolní hrad je vůbec nejstarší a sloužil jako součást obranného systému. 

Nachází se zde zbrojnice, bašty, gotické domy a kaple sv. Vavřince. 

 U hradeb jsou pak ukázky obléhacích strojů.




Jídelna


Letní jídelna  v paláci velmistra


Jantar

Oddělení věnované zbraním
 
Sochy čtyř velmistrů. Byly součástí památníku Fridricha Velikého a Pruska (z roku 1877). Socha Fridricha se však záhadně ztratila. Zbylé sochy byly zrestaurovány a umístěny právě zde.



Kaple sv. Anny


Růžová zahrada.



 Součástí Středního hradu je expozice porcelánu, vojenství a historických zbraní, mincí, medailí, železných předmětů.

Najdete zde největší místnosti hradu, kuchyň s pokojem pro kuchaře, pasáž Apokalypsu, krásné gotické obytné interiéry a reprezentační prostory Paláce velmistrů (letní refektář je zřejmě tím nejkrásnějším), ložnici a kapli sv. Bartoloměje.

 A taková zajímavost : na hradě byli pouze dva lidé, kteří měli k dispozici svůj vlastní prevét.

Kdo to byl?

Samozřejmě velmistr a ....

........ kuchař :o)



Výhledy


kostel Nanebevzetí Panny Marie


Nejmohutněji opevněný Horní hrad se pyšní vzácnou klenotnicí, vitrážemi z 19. století, expozicí sbírky jantaru a šperků, uměleckých ručních prací, porcelánu, keramiky . 

Také je zde již několik let znovu otevřen kostel Panny Marie, který byl za 2. sv. války silně poškozen. 

Je v něm vystaveno mnoho jeho fragmentů. 

Na nádvoří stojí hluboká hradní studna. 


 

 Hradní areál působí opravdu velkolepým dojmem, nádherné středověké sály a ty šperky z jantaru!!

Jinak plné vstupné na jednu osobu bylo 39,50 zlotých, což je asi 240 Kč.

Pro někoho možná moc, ale vstupenka platí celý den a můžete si tak pořádně tu středověkou atmosféru užít.

Byli jsme opravdu nadšení.

Pokud se do těchto končin chystáte, určitě na Malbork nezapoměňte.



Krásný večer.

    Ilona