Upršený sobotní Jindřichův Hradec.
Návštěva zámku se přímo nabízela.
Návštěvníků dost, do toho svatby, docela frmol 😁
Mě se poštěstilo pár fotek exteriéru, než všude zaparkovala auta svatebčanů.
Hrad založil nejspíše král Přemysl Otakar I. v první polovině třináctého století, ale záhy jej do svého vlastnictví získali Vítkovci, jejichž zdejší větev se poté nazývala pány z Hradce.
Jindřichův Hradec jim poté patřil s jedinou krátkou výjimkou až do roku 1604.
Po nich hrad, v té době už přestavěný na renesanční zámek, vlastnili v letech 1604–1694 Slavatové a poté Černínové z Chudenic.
Za Slavatů přestal být zámek panskou rezidencí.
Šlechta jej využívala jen během příležitostných pobytů a návštěv při cestách z Prahy do Vídně.
Přesto byl zámek udržován až do velkého požáru v roce 1773, po němž nechali Černínové opravit jen nejnutnější prostory pro své úředníky.
Rozsáhlá rekonstrukce proběhla až v první čtvrtině dvacátého století.
Nejstaršími stavbami jsou okrouhlý bergfrit (Černá věž) přístupný románským portálkem v patře a přiléhající románsko-gotický palác.
Věž byla bohužel v rekonstrukci, takže nepřístupná.
V jižním cípu zámeckého areálu stojí rondel, pavilon vystavěný ve stylu manýrismu.
Jeho hlavním účelem bylo hosta ohromit.
Vznikl za Adama II. z Hradce a je jedinečnou stavbou na sever od Alp.
Zajímavostí je, že hudebníci při nich hráli ve sklepě pod stavbou a zvuk se šířil otvorem v podlaze.
V roce 1773 jindřichohradecký zámek vyhořel a začal chátrat.
Rondel byl jednu dobu využíván jako dřevník, sklad zvěřiny či chlév.
V roce 1976 započala generální rekonstrukce zámeckých objektů, která trvala skoro dvacet let.
Můžete si projít různé prohlídkové trasy.
Já jsem šla trasu A, což je tzv. Adamovo stavení.
Zahrnuje reprezentační prostory prvního patra renesančního křídla, zařízení ve stylu renesance, baroka, rokoka, empíru a klasicismu a pak návštěvu rondelu.
A na závěr pár obrázků ze samotného města.
A to je vše.
Přeju prima zbytek neděle.
Ilona
