neděle 26. dubna 2026

Ze Zásmuk přes kamenné mosty

 


Náš výlet jsme zahájili v obci Zásmuky, kde vás určitě zaujme barokní zámek s prvky pozdní renesance a psedogotickou fasádou.

Na nádvoří stála kašna s chrličem v podobě ryby. 

Vodu vedlo do zámku i do pivovaru dřevěné potrubí z prameniště na Ostrově.

 V bráně přízemí je vchod do zámecké kaple, jež prostupuje dvěma patry.

Od skončení třicetileté války až do roku 1948 zámek vlastnili Šternberkové, kdy jim zabavil panství „pracující lid“. 

V roce 1982 zámek užívaný jako skladiště barviv vyhořel.

Po roce 1989 se panství opět vrátilo do rukou paní Diany Sternberg-Phipps, která ihned začala zámek rekonstruovat.

V současnosti zámek vlastní její dcera Alexandra Hardegg.

Je nepřístupný, tak jen foto zvenčí.








Zajímavý je i kostel Nanebevzetí Panny Marie a vedlejší Mariánský sloup.

Po krátké obhlídce jsme vyrazili po žluté TZ směr Kouřim.

Udělali jsme si zastávku v blízké Bažantnici.

Moc hezké místo k relaxaci 





A tady první zajímavý most.

Na začátku Vlčího dolu se klene přes Vavřinecký potok barokní kamenný most.

Vybudován byl na konci 17. století.

Má 4 oblouky a postaven byl z lomového kamene.

Uprostřed najdete podstavec, na kterém stála socha sv. Jana Nepomuckého, která je dnes uložena na Městském úřadu v Zásmukách.

Od roku 2002 je most zapsán na seznamu kulturních památek ČR.

Zásmucký most je spolu s mostem u Toušic nejhodnotnější mostní stavbou na Kolínsku a patří k nejcennějším v celých středních Čechách.





A tady už avizovaný most u Toušic.

Je s pěti oblouky, jeho pilíře jsou založeny přímo na skalním prahu a na návodní straně jsou opatřeny břity, sloužícími jako ledolamy.

Pochází opět z 2. poloviny 17. století.

 Překlenuje Toušické prahy na řece Výrovce na Vavřineckém potoce.

V blízkosti se nacházelo tvrziště, z něhož mohl být použit stavební materiál.










Nakonec jsme barokními cestičkami došli až do astronomického středu Evropy.

Přeju prima sluneční neděli.

Ilona



středa 22. dubna 2026

Knihy na duben

 

Z pondělní návštěvy knihovny.


Gamage je jistota.

Tuto knihu od Louise Penny jsem ještě nečetla, i když jsem už po ní dříve pokukovala v knihkupectví.

Po té jsem sáhla jako po první a už jsem skoro ve třetině.


Uprostřed válečné vřavy mají sestry jen jedna druhou… 

Srdceryvný a naprosto nezapomenutelný příběh dvou malých sester, které jejich matka nechá v sirotčinci. 

Kniha, kterou nedokážete odložit!

Anotace je lákavá, byť období války není moje oblíbené.

Ale kdo by odolal, když má být na konci knihy odhaleno šokující tajemství?


Berlín, zlatá 20. léta minulého století. 

Do nakladatelského domu Ullstein přichází rozvedená novinářka Rosalie, která je zároveň nejlepší přítelkyní redaktorky a úspěšné spisovatelky Vicki Baumové. 

Když se krásná a zároveň chytrá Rosalie na jednom banketu náhodou setká s generálním ředitelem nakladatelského impéria Franzem Ullsteinem, okamžitě mu učaruje. 

Z pohádkového setkání se však postupně vyvíjí skandál. 

Milostné aféry, kariéra, špionáž – témata, která se tak často objevují na titulních stranách novin a časopisů z produkce nakladatelského domu Ullstein, se nyní stávají ústředním tématem jejich rodiny.

Tak jsem zvědavá 😉


A poslední kniha mapuje historii rodu Pernštejnů.

Tolik čtenářské okénko.

Mějte prima den ☀️

Ilona


neděle 19. dubna 2026

Zámek ve Zruči nad Sázavou

 

Zámek ve Zruči pamatuje mocný rod Kolowratů i neméně slavný rod Schebků, v jehož čele stál “Král železnic”.

Současná podoba je završením mnohasetletého vývoje této stavby. 

Od středověkého hradu, přes pevnost, renesanční zámek, barokní či klasicistní panství, sídlo národního výboru a dalších institucí až do dnešní podoby.





Černým letopočtem byl rok 1781, kdy celý zámek vyhořel.

Byla zničena renesanční výzdoba interiérů, veškerý mobiliář a také archív.

O zásadní přestavbu do dnešní podoby se zasloužil rod Schebků.

Roku 1885 koupil zručský velkostatek i se zámkem stavitel železnic Jan Schebek (zemřel 1889) přezdívaný také „Král železnic“. 

Jeho syn Adolf Schebek nechal zámek v letech 1892 – 1894 přestavět v pseudogotickém stylu. 

Přestavbu zadal tehdy známému architektovi Janu Vejrychovi.

Park je však uváděn relativně později, až v r. 1834.

Souvisí to s odkupem panství rodem Löwenthalů, kteří spojili okrasnou část zahrady s užitkovou.

Ačkoliv se park nepyšní množstvím cizokrajných druhů, jsou jeho chloubou některé staré stromy (lípy, duby).

V parku najdete třeba Kolowratskou věž nebo jezírko baronoky Emmy.













Po roce 1989 byl zámek v rámci restitučních nároků potomkům rodiny Schebků vrácen.

V roce 2003 město Zruč nad Sázavou zámek odkoupilo a park dostalo darem.

Od roku 2006 až do roku 2015 proběhly tři etapy rekonstrukce zámeckých budov, parku, přilehlých budov i hospodářských stavení v nynějším Zručském dvoře.

Zrekonstruován byl i dobový nábytek, který se dochoval po Schebcích, zapůjčeny zpět byly i původní obrazy a další artefakty v interiérech zámku. 

Na výsledek se můžete přijít podívat sami během prohlídky zámeckého okruhu.


















Šli jsme velký okruh, který zahrnoval i výstup na věž.

Byl trošku krkolomný.

Zajímavostí jsou pak vězni hodiny, které se musí natahovat ručně.









Zámek vypadá opravdu jako z pohádky.

Snad se vám návštěva líbila.

Krásný večer a pohodový začátek nového týdne.

Ilona