středa 9. září 2026

Z Kanihůry do Bílovce

 

Dnes zase něco z našeho kraje.

Na vrcholku kopce Kanihůra (345 m.n.m.) stojí dominanta oblasti - 62,5metrová železobetonová telekomunikační věž.

Na stožáru věže je ve výšce 26 m vybudovaná vyhlídková plošina, ke které vede venkovní schodiště se 137 schody, točící se kolem sloupu vysílače.

 Je odtud pěkný výhled na města Studénku, Ostravu, Bílovec, Fulnek, Nový Jičín, Štramberk, Kopřivnici a Hukvaldy či na vzdálenější pohoří Beskydy, Javorníky či Nízký Jeseník.

Vyhlídková plošina je přístupná v letní sezónu za celkem symbolické vstupné.






o

Dál jsme pokračovali křížovou cestou až do města Bílovce.




Cestou jsme minuli několik samoobslužných stánků, třeba s medem a výrobky z něj, zeleninou, ovocem, byly k dispozici i marmelády.



A tady už Bílovec a Slezské náměstí.

Vznik kostela sv. Mikuláše neodmyslitelně souvisí se založením města Bílovce kolem roku 1323 Vokem z Kravař.

Samozřejmě byl několikrát přestavovaný, ten původní byl kamenný.




Byl přístupný k nahlédnutí nejen kostel, ale i věž s vyhlídkou.

Vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 31 metrů a vystoupat na něj musíte po 143 schodech.

Věž je vysoká 50,67 m a jsou v ní umístěny celkem 4 zvony o celkové váze 3337 kg.

Nejstarší a největší zvon o hmotnosti 1650 kg je svatý Jakub a Mikuláš.

Pochází ze 17. století a v roce 1850 byl přetaven. Tón zvonu je D a je na něm nápis: "Svatý Jakub starší a svatý Mikuláš, vyznavač a biskup, ať ochraňují pečlivě Bílovec".



















A příště zamíříme na zámek, který se pyšní jednou raritou.

Krásný (u nás stále letní) den.

Ilona




pátek 4. září 2026

Knihy na září

 

Knížky z dnešní návštěvy knihovny.

(A ještě pár časopisů o tvoření.)

Knihu o sušení už jsme měla, ale přišel opět čas zpracovat úrodu, tak jsem po ní sáhla.


Skandinávský design je zajímavý, jsem tedy zvědavá na jeho pojetí u autorky knihy žijící ve Zlíně.



Anotace :

Podmanivě poetický román Než napadne první sníh je vyprávěný ze tří různých úhlů pohledu: z pohledu Clary, paní Orchardové a Liama Kanea. 

Jejich příběhy se navzájem prolínají a oni sami se dostávají čtenáři pod kůži: odkrývají trápení a smutky, výčitky, ale i lásku, která všechny spojuje jak s těmi, k nimž je váže rodinné pouto, tak s těmi, které si vybrali.

Než napadne první sníh je mistrovský, napínavý, především však laskavý příběh od jedné z nejlepších vypravěček naší doby.

Zní to dobře, uvidíme 😉

A nesmíme chybět detektivka, tentokrát z viktoriánské Anglie.

Děkuju za návštěvu a přeju prima víkend.

Ilona






sobota 29. srpna 2026

Děčín

 

Z Dánska jsme jeli domů vlakem opět přes den (svačina nesměla chybět), a protože bychom nestíhali rozumný přípoj domů, rozhodli jsme se přenocovat v Děčíně a strávit tam následující den.





Samozřejmě nechyběla návštěva zámku.

K němu jsme přišli Dlouhou jízdou, která je nově také po rekonstrukci, stejně jako zámek. 

Dlouhá jízda měří 292 metrů a její obvodové zdi se při pohledu vzhůru postupně snižují, čímž vytvářejí působivý dojem ještě delší a velkolepější cesty k zámku.












Historie zámku sahá zřejmě až na konec 10. století, kdy se písemné prameny zmiňují o tzv. děčínské provincii, jež měla jako správní centrum dřevěné hradiště vybudované na skalním masivu, tedy na místě současného zámku.

Úkolem objektu byla ostraha především labské obchodní cesty, kde se například vybíralo clo z přepravy soli.

Ve druhé polovině 13. století, koncem vlády Přemysla Otakara II., bylo dřevěné hradiště nahrazeno kamenným hradem, jenž se dostal do rukou Vartenberků.

Současná podoba zámku je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932.







Zámek od Thunů koupil v roce 1932 československý stát.

Postupně se zde vystřídala armáda československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 také sovětská.

V roce 1991 získalo zámek do svého majetku město Děčín a začala postupná rekonstrukce zchátralého objektu.

Dnes máte možnost si prohlédnout vnitřní prostory i zahrady kolem zámku.












Samozřejmě nemůžeme minout vyhlídku.

Děčínská výletní restaurace s osmnáctimetrovou vyhlídkovou věží stojí na 150metrové Pastýřské skále u levého břehu řeky Labe.

V 19. století získala pověst místa s nejkrásnějším výhledem na město.

Restaurace Nebíčko, která připomíná středověký zámeček, je po kompletní rekonstrukci.













A tím naše procházka městem končí.

Přeju pohodový poslední prázdninový víkend.

Ilona