úterý 29. března 2022

Prokopské údolí

 
 
Tak a trochu i té březnové přírody v Praze.
 
V Prokopském údolí jsem taky ještě nebyla a muž přivítal turistiku mimo zástavbu.

Určitě je zajímavé Prokopské jezírko.

Mikeš si hned vzpomněl na scénu z Pelíšků ;)
("muž s koženou brašnou")
 
Jezírko pod strmou vápencovou skálou vzniklo výronem spodní vody po odstřelu skály kvůli těžbě vápence.
 
Po jejím zastavení byl lom zaplaven spodní a dešťovou vodou.
 
Má celkovou rozlohu 25 arů, je 106m dlouhé, 26 široké a 10 m hluboké.



 
Šli jsme údolím podél Prokopského potoka a poté podél Dalejského až do Řeporyjí.
 
Údolí, jehož kaňon dosahuje místy až 70 metrů hloubky a vznikal erozní činností během posledního milionu let je názornou ukázkou geologického vývoje hornin od svrchního ordoviku do středního devonu.







A na závěr jsme skončili v Řeporyjích v bistru na náměstí, kde jsme si dali oběd, kafe, zákusek .... však to znáte ;)

Přeju prima začátek nového týdne.

Ilona





neděle 27. března 2022

Slavnosti mandloní

 
V sobotu jsme se byli podívat, jak kvete největší mandloňový sad ve střední Evropě.
 
Každý (normální) rok se pořádají Slavnosti mandloní a vína.
 
Kulturní program, gurmánské mandlové speciality na náměstí, otevřené sklepy a láká i výhled z Mandloňové rozhledny na rozkvetlé stromy.
 
Samozřejmě musí člověk počítat, že za krásného počasí budou všude davy ;)
 
My jsme to pojali i turisticky, do Hustopeč jsme šli pěšky ze Šakvic od vlaku, obešli všechny možné naučné stezky a pak zase zpět na vlak, protože se nám nechtělo čekat na autobus.
 
Takže přes dvacet kilometrů v nohách a já samozřejmě připeklý nos i výstřih od sluníčka ;)
 



 
Na cestě do města jsme procházeli lesopark s přírodním amfiteátrem a kaplí sv. Rocha.
 
T. G. Masaryk při svých pobytech v Hustopečích chodil se svou rodinou na toto místo.

Kaple vznikla v 17. stol. v době morové epidemie.
 
Hustopečští ji postavili jako ochranu proti moru na Volském (dnes Křížovém) vrchu.
 
Postupně byla několikrát přestavována a rozšiřována, až dosáhla rozměrů menšího kostelíku.
 
Ke kapli vedla křížová cesta, odtud název Křížový vrch.
 
V současnosti má kaple novorománskou podobu z roku 1901. 
 



 A tady už starý mandloňový sad s rozhlednou.
 
Historie pěstování mandloní na našem území sahá do 17. století.
 
První rozsáhlé sady však byly vysázeny ve snaze o soběstačnost socialistického hospodářství až v roce 1949 právě v Hustopečích.
 
V době největšího rozmachu v šedesátých letech dvacátého století rostlo okolo 50 tisíc stromů na 185 hektarech.
 
Pěstování mandloní se však stávalo neekonomických, a tak se sady postupně zmenšovaly, až na konci osmdesátých let zůstaly poslední dva.
 
Po změně společenských a ekonomických podmínek po listopadu 1989 přestal být zájem i o úrodu z těchto sadů, až zůstaly zcela nevyužívány a neudržovány.

Město Hustopeče získalo část sadů při pozemkových úpravách v roce 2004 a další významnou část v roce 2008 odkoupilo.
 
Došlo k revitalizaci starých stromů a výsadbě nových.
 
 





 
Rozhledna stojí na okraji mandloňového sadu na Hustopečském starém vrchu v nadmořské výšce asi 300 metrů.
 
Vysoká je 17,4 m, přičemž vyhlídková plošina se nachází ve výšce 12,6 metrů.
 
 Slavnostně byla otevřena 31. března 2012.  




A na závěr ještě pár obrázků z Kamenného vrchu.

Vyhřáté stepní trávníky, jarní květena i výhledy.








Děkuju za návštěvu a přeju pohodovou slunečnou neděli.

Ilona
 
 
 
 

pátek 25. března 2022

Kostel svatého Filipa a Jakuba na Zlíchově

 
 
Zaujal mě z dálky, jak si tam roky a roky stojí na skále a shlíží dolů na Vltavu.
 
Nebo na roztůstající se město na břehu řeky.
 
Barokní kostel z počátku 18. stol.
 
Nachází se na místě někdejší románské, později gotické kaple ze 13. stol., zasvěcené sv. Štěpánu.
 
Kostel je z důvodu nedostatku prostoru na skále atypicky orientován k severu, má obdélníkovou chrámovou loď s plochým stropem a pravoúhlý presbytář s hranolovou věží.
 


 
 
 
 
Kolem kostela se rozkládá hřbitov, na kterém se od roku 1897 nepohřbívá.
 





 Taková perlička z naší matičky stověžaté.

Mějte prima pátek.

Ilona


 
 

úterý 22. března 2022

Hvězda a Bílá hora

 
 
 
 O jarních prázdninách jsme strávili pár dní v Praze.

Mikeš měl požadavek navštívit místa, kde ještě nebyl.
 
Volba padla i na oboru s letohrádkem Hvězda a památník na Bílé hoře.
 


 

Oboru Hvězda v lese Malejově nad vsí Liboc zřídil roku 1530 král Ferdinand I., který ji později nechal obehnat zdí.
 
Tehdy byla ještě zvána prostě Nová královská obora. 
 
Letohrádek Hvězda byl postaven v letech 1555 až 1558 podle plánů králova mladšího syna, rakouského arcivévody Ferdinanda Tyrolského, dlouholetého místodržícího v Čechách.
 
Letohrádek byl v roce 1952 přestavěn a do roku 1996 zde bylo Muzeum A. Jiráska a M. Alše.
 
Dvoupatrový letohrádek na unikátním půdorysu šesticípé hvězdy (díky kterému získal své jméno) patří do skupiny tzv. filosofických staveb a uvnitř vyniká bohatou štukovou výzdobou.
 
V současné době je zpřístupněn veřejnosti a uvnitř je umístěna expozice o bitvě na Bílé hoře, která se odehrála nedaleko od obory.



Bitva na Bílé hoře trvala přibližně 2 hodiny, účastnilo se jí 48 000 bojovníků a znamenala faktický konec českého stavovského povstání.
 
Mě osobně překvapilo, že je to skoro placka, tak nějak jsem čekala větší kopec ;)

Ale dají se odtud pozorovat starty a přílety letadel.
 

 
Cestou na tramvaj jsme pak šli kolem kláštera benediktinek.

Poutní místo tvoří kostel křížového půdorysu zasvěcený Panně Marii Vítězné a vzniklo postupně v letech 1704-30 rozšiřováním kapličky s kostnicí z roku 1622.
 
Jižní vstupní portál je dílem K. I. Dientzenhofera.  

Na nynějším místě kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře stála původně kaple sv. Václava postavená v letech 1622 až 1624, na místě, kde bylo poraženo vojsko českých stavů.
 
Teprve v roce 1628 byl založen klášterní soubor servitů s kostelem.
 
Na začátku 18. století byl tento zpustlý komplex obnoven snad podle návrhu Jana Aichla Santiniho.
 






 Tolik kousek z Prahy.
 
 Mějte prima večer.
 
 
 Ilona