Jako dítě jsem o pálení čarodějnic neměla ani tušení.
To přišlo až na studiích, kdy jsme se na koleji sešli z různých koutů naší republiky a předávali si životní zkušenosti.
To samé jsem netušila o nějakém kakajícím beránku na Velikonoce ;)
Jiný kraj, jiný mrav.
Dnes se pálí čarodějnice ve velkém, všude jsou akce, atrakce pro děti i dospělé, doprovodný program.
I ve škole mají zítra čarodějnické odpoledne.
Soutěže, hry, masky vítány.
Vytáhli jsme černý hábit a starý háčkovaný kloubouk (Mikeš ještě dostane barvičku na obličej, ať se může dozdobit) a doma jsme si udělali pro atmosféru pár netopýrů.
Velký netopýr je Mikešova ještě školková záležitost.
Vytahuju ho pravidelně na čarodějnice a halloween.
Jednou jsem potkala naši sousedku, starou paní.
Chodí se pravidelně dívat, jakou máme výzdobu u bytu a co mám zas nového uháčkovaného.
Vyprávěla mi, jak se šla opět podívat na naše dveře, uviděla netopýra a v domnění, že jde o velkého pavouka, zařvala a utekla domů.
Po pár dnech zjistila, že jde o papírovou dekoraci a měla to jako vtipnou historku k dobru.
Omlouvala jsem se jí, že jsem opravdu nechtěla nikoho vyděsit.
Říkala, že příště si musí brát brýle :o)
Čarodějnici máme doma už dlouho.
Zatím se upalování úspěšně vyhýbá.
Krásný den ;)
Ilona