Perník s dýní

 

Koupila jsem si v PEPCO novou zelenou formu ala stromeček a chtěla ji vyzkoušet.

Na nějaký menší koláč.

Měla jsem i zbytek dýňového pyré a chtěla ho využít.

Volba nakonec padla na perník, a protože nám chutnal, recept si tu uložím.

Původní rozpis je na plech 22 × 30 cm, já dala od všeho třetinu, jen pyré bylo více.

Suroviny:

200 g dýňového pyré 

3 ks vejce

180 g třtinového cukru

180 ml oleje

180 ml mléka

350 g hladké mouky (mixovala jsem se špaldovou)

1 balíček prášku do pečiva

4 lžičky perníkového koření

1 špetka soli

1 hrst mandlí

Do mísy prosejte mouku se špetkou soli a práškem do pečiva.

Ve druhé míse šlehejte ručním šlehačem vejce s cukrem, až vznikne nadýchaná světlá hmota. Pomalu zašlehejte i olej, mléko a perníkové koření.

 Ručně vmíchejte dýňové pyré.

Nakonec přidejte moučnou směs a plátky mandlí a ještě jednou pořádně promíchejte.

Silikonovou formu jsem pro jistotu vystříkala olejem.

Těsto vlijte do pekáče a pečte asi 20 až 25 minut na 175 stupňů, až špejle zapíchnutá doprostřed vyjde suchá.

Stromeček jsem lehce dozdobila čokoládou a mandlovými lupínky.

Tak dobrou chuť.

Ilona

Mikulov

 

Dnes tedy Mikulov.

Městečko, kde si přijde na své asi každý.

Najdete tu zámek, zbytek opevnění, Svatý kopeček, židovské město, hrobku slavného rodu, jeskyně a samozřejmě víno 😉

Na vrcholu Kozího vrchu byla v 15. století vybudována dvoupatrová dělostřelecká věž s ochozem, prolomená střílnami.

Vybudování této věže přispělo ke zlepšení obranné techniky Mikulova, zejména mikulovského hradu (dnešního zámku), který tímto získal velmi dobré obranné schopnosti nejen u nás, ale i v rámci střední Evropy.

Dodnes se dochovalo toto pozdně gotické předsunuté opevnění s břitem.

Dnes slouží Kozí hrádek jako rozhledna a okolí jako odpočinkové místo.

Historie mikulovského zámku sahá hluboko do středověku.

V 11. století, kdy se tvořila hranice mezi Rakouskem a Moravou, stála na tomto skalnatém navrší dřevěná pevnost a pod její ochranou v údolí tržní ves s kostelem.

V roce 1249 byl zřejmě rozestavěný hrad udělen Přemyslem Otakarem II. v léno Jindřichovi z Liechtensteina a stal se základem pozdějšího rozsáhlého rodového majetku.

V druhé polovině 16. století připadl hrad rodu Dietrichsteinů, kteří jej spravovali až do roku 1945.

Původně gotický hrad byl přebudován v renesančním, později barokním stylu, a také výrazně rozšířen o různé přístavby.

Nejvíce se o současnou podobu zasloužil kardinál František Dietrichstein, který hrad přebudoval na skvostný renesanční zámek s divadelním sálem, knihovnou, sálem předků, zahradou s květinovou výzdobou a fontánami.

V roce 1866 bylo na zámku tehdejšího rakouského ministra zahraničních věcí Alexandra Mensdorff-Pouillyho po nešťastné bitvě u Hradce Králové uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem.

Čas jsem měla omezený, takže na Svatý kopeček už jsem nestihla vyjít a měla tak důvod k další návštěvě 😉

Děkuju, pokud jste dočetli až sem a přeju pohodový nedělní večer.

Ilona

V roce 1866 bylo na zámku tehdejšího rakouského ministra zahraničních věcí Alexandra Mensdorff-Pouillyho po nešťastné bitvě u Hradce Králové uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem.

Z Děviček do Mikulova

 

Od Děviček tedy pokračujeme k Děvínu a na vyhlídku Strážce.

Ze skal je krásný výhled na nádrž i okolní krajinu.

Sejdeme dolů, projdeme kolem vinic a v Klentnici po červené značce zase začneme stoupat do dalšího kopce k Sirotčímu hrádku.

Sirotčí hrad (Rossenstein) dostal svůj název podle rodu Wehingenů, feudálů švábského původu, jejichž jedna větev Sirotků se přestěhovala v první polovině 13. století z Rakous na Moravu.

Hrad byl vybudován na dvou rozeklaných skalních útesech, oddělených hlubokou roklí, z níž je přístup do krasové jeskyně. 

Dominantnější podobu má hrad od západu, kde jakoby vyrůstal z vysokých a štíhlých vápencových skal.

Hrádek se opravdu svou celkovou skladbou hodně přizpůsobil stávajícím skalám.

Sirotčí hrádek můžete navštívit prakticky v kteroukoliv roční dobu, je zcela volně přístupný. 

Výhledy na Děvičky, Děvín a Sirotčí hrádek.

Jen zaostřit 😉

Stolová hora nebo taky Tabulová hora na Pálavě je mohutný vápencový kopec s téměř dokonale rovnou vrcholovou plošinou, na které už v mladší době bronzové stávalo opevněné sídliště.

 Na jižním svahu roste vzácná šalvěj etiopská.

 Stolová hora jedinou původní lokalitou této květiny na našem území.

A už scházíme zase dolů ke Kočičí skále.

Kočičí skálu najdete hned u silnice asi 2 km od Mikulova.

Jedná se o malou vápencovou skálu s výskytem charakteristické flóry Pavlovských vrchů, například s kosatcem nízkým, lnem chlupatým a sápou hlíznatou.

A tady už výhled na Mikulov.

Tam dojdeme zase příště 😉

Krásný nadcházející víkend 🍀

Ilona