čtvrtek 30. dubna 2020

... východní Moravou


V minulém příspěvku jsme skončili na rozcestí a rozhodovali se, kam dál.

Nakonec zvítězily staré aleje, zámeček v parku a hlavně cesta lesem, stínem stromů.

Sluníčko opravdu pálilo ostře a já měla večer navzdory opatření  červený nos i výstřih ;)



 Na první fotce je dnes pole, louka, kde dřív stála tvrz Svárov.

Kousel opodál pak stejnojmenná vesnice, která už ale dávno zanikla.

Od Svárova pak vedou dvě staré jírovcové aleje k hoštickému zámku.

 Díky své výjimečnosti patří toto stromořadí mezi chráněné památné stromy České republiky.

Stromy jsou opravdu majestátní a mezi nimi příjemná pěšina.

Po ní dojdeme až k zámku.
 



V místech zaniklé středověké tvrze byl koncem 17. století postaven jednopatrový barokní zámek.

R. 1788 byl rokokově upraven, počátkem 19. století získal klasicistní vzhled.

Od roku 1875 Hoštice i zámek vlastnili hrabata Dubští z Třebomyslic. 

Zámek je známý hlavně jako rodiště rakouské spisovatelky Marie Ebner-Eschenbachové, rozené hraběnky Dubské.

 Její pomník je v rozsáhlém zámeckém parku.

 V současné době zámek patří soukromým majitelům a je ve velmi dobrém stavu.

Zámek se objevil třeba v Četnických humoreskách nebo snímku Můj strýček Archimedes.

V obci je také zajímavý barokní kostel sv. Jiljí z poloviny 18. stol. zbudovaný podle plánů Jakuba Pánka.


 

 


 

 A pak projít druhou alej a lesem až ke kapličce.

Lesy jsou tu listnaté i smrkové.

Asi si dovedete představit, v jakém stavu ty jehličnaté jsou.

Kaplička na Strašné byla snad postavena na zahnání zlých důchů.

Je u ní i studánka s hrníčky, ale neměla jsem odvahu se napít.





Další zastávkou jsou Morkovice.

 Město Morkovice-Sližany vzniklo v r.1960 spojením dvou obcí.

Osídlení je už z mladší doby kamenné, život obyvatel byl ovlivněn Jednotou bratrskou, Sližany se staly sídlem českobratrského biskupa.

A samozřejmě tu najdeme i zámek.
Slížany se staly i sídlem českobratrského biskupa

Více zde: https://www.morkovice-slizany.cz/historie/
Slížany se staly i sídlem českobratrského biskupa

Více zde: https://www.morkovice-slizany.cz/historie/
Slížany se staly i sídlem českobratrského biskupa

Více zde: https://www.morkovice-slizany.cz/historie/
Slížany se staly i sídlem českobratrského biskupa

Více zde: https://www.morkovice-slizany.cz/historie/

Vznikl přestavbou původní tvrze ve 2. polovině 16. století.

Tvrz byla obehnána vodním příkopem, před průčelím byl padací most. 

Její sílu si vyzkoušel v roce 1468 i uherský král Matyáš Korvín.

Zámek později v průběhu let prošel řadou barokních, klasicistních i rokokových úprav. 

Posledními majiteli byli do roku 1945 Kinští.

Po konfiskaci byl zámek využíván jako sídlo různých institucí (muzeum, veterinární nebo zdravotní středisko).

Objekt má tři křídla, všechna směrem do nádvoří s arkádovým loubí.

Zámek nedávno prošel rozsáhlou rekonstrukcí, není však veřejnosti přístupný.

A nedá se moc dobře vyfotit.


 
 



 Barokní kostel sv. Jana Křtitele byl postaven v letech 1688-1705 na místě původního chrámu, postaveného před r. 1389.

 Místy jsou ještě patrné gotické prvky, například sochy.

A krásně tu kvete šeřík ;)



 A hned vedle kostela Košíkářské muzeum.

Tradice košíkářského řemesla ve městě trvá přes 200 let.

Bylo považováno za baštu košíkářů, v 18. století zde byl založen i jejich cech. 

Za první republiky místní řemeslníci vyváželi své zboží do celé Evropy i do Ameriky 

Po roce 1948 přišel postupný úpadek řemesla a dnes už se tomuto řemeslu věnuje jen pár lidí.

 

  A co by to bylo město bez pranýře!

Tento kamenný pranýř se uchoval ze středověku, kdy se v Morkovicích konaly popravy.

Museli jsme ho vyzkoušet ;)




 

  A naše putování ukončíme v Kroměříži.

O té jsem už psala, tak se nebudu opakovat.

Mějte krásný den.

U nás opět slunečno, včera lehce sprchlo, ale chtělo by to víc ......


Ilona


úterý 28. dubna 2020

Na úpatí Chřibů




Náš dnešní výlet začneme v obci Zdounky, která leží pod severními výběžky Chřibů.

 První písemná zmínka o obci pochází z roku 1298.

Kolem r.1423 bylo městečko i s tvrzí zpustošeno husitskými vojsky, táhnoucími z Kroměříže.

Mezi majitele panství patřili třeba Žerotínové, jezuité, hrabata z Lambergu a jako poslední kníže Thurn -Taxis.

Mezi místní zajímavosti patří zámecký areál.

Je tvořen budovami zámku, barokního špýcharu, orangerie, klasicistních stájí, budovou moštárny a sušárny ovoce a budovou bývalé ledárny.

Kolem zámku se rozprostírá anglický park, na který navazuje obora s bažantnicí a 10 ha ovocný sad.

V jižní části parku je bývalý zámecký bazén, u jižní brány je pak podél zdi vystavěn skleník.

Bohužel areál prochází rekonstrukcí, všude míchačky a kopce písku a tak jedinou fotogenickou stavbou byla barokní sýpka.

 Zámecká kontribuční sýpka byla založena pravděpodobně jezuity v první polovině 18.st.

 V budoucnu bude budova upravena na pořádání větších společenských akcí.

Pokud se vše podaří, bude to krásný areál.
 



A tady už cesta mezi poli na rozhlednu.

Nesmí chybět křížek u cesty, výhledy na kopce a řepka ;) 



.... a sluníčko!!!

To bylo ostré jak břitva.

Na spodní fotce ta tečka na kopci je Zdenička, cíl této části cesty. 





 Patnáctimetrová dřevěná rozhledna Zdenička leží na nejvyšším bodě areálu Gruntu Galatík (305 m. n. m.).

Ze zastřešené plošiny ve výšce 12 metrů se nabízí výhled na Chřiby, Hostýnské vrchy a Kroměříž.

Rozhledna je za příznivého počasí volně přístupná.

Je to spíš skromnější stavba, nahoru vedou mlýnské schody a na zábradlí občas chybí nějaká ta šprušle.

A určitě by chtělo obnovit nátěr.

Nicméně hezky zapadá do krajiny,

Kousek pod ní je podobná rozhledna Lebedov, ale tam jsme už nešli.

Výhledy by byly stejné.
 


 Pohled k severu. Těšánky, Zdounky, Kroměřížsko a Hostýnské vrchy.

  Chlum.

 

 Chřiby s Brdem a kamennou rozhlednou.



 






Rozcestí u Zdislavské kaple.

Tady jsme se rozhodovali, jestli vpravo do Morkovic nebo vlevo do Zborovic.

A protože už teď je to skoro román, bude pokračování příště ;)

Mějte krásný večer.

Ilona