Děčín

 

Z Dánska jsme jeli domů vlakem opět přes den (svačina nesměla chybět), a protože bychom nestíhali rozumný přípoj domů, rozhodli jsme se přenocovat v Děčíně a strávit tam následující den.

Samozřejmě nechyběla návštěva zámku.

K němu jsme přišli Dlouhou jízdou, která je nově také po rekonstrukci, stejně jako zámek. 

Dlouhá jízda měří 292 metrů a její obvodové zdi se při pohledu vzhůru postupně snižují, čímž vytvářejí působivý dojem ještě delší a velkolepější cesty k zámku.

Historie zámku sahá zřejmě až na konec 10. století, kdy se písemné prameny zmiňují o tzv. děčínské provincii, jež měla jako správní centrum dřevěné hradiště vybudované na skalním masivu, tedy na místě současného zámku.

Úkolem objektu byla ostraha především labské obchodní cesty, kde se například vybíralo clo z přepravy soli.

Ve druhé polovině 13. století, koncem vlády Přemysla Otakara II., bylo dřevěné hradiště nahrazeno kamenným hradem, jenž se dostal do rukou Vartenberků.

Současná podoba zámku je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932.

Zámek od Thunů koupil v roce 1932 československý stát.

Postupně se zde vystřídala armáda československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 také sovětská.

V roce 1991 získalo zámek do svého majetku město Děčín a začala postupná rekonstrukce zchátralého objektu.

Dnes máte možnost si prohlédnout vnitřní prostory i zahrady kolem zámku.

Samozřejmě nemůžeme minout vyhlídku.

Děčínská výletní restaurace s osmnáctimetrovou vyhlídkovou věží stojí na 150metrové Pastýřské skále u levého břehu řeky Labe.

V 19. století získala pověst místa s nejkrásnějším výhledem na město.

Restaurace Nebíčko, která připomíná středověký zámeček, je po kompletní rekonstrukci.

A tím naše procházka městem končí.

Přeju pohodový poslední prázdninový víkend.

Ilona

Jindřichův Hradec

 

Upršený sobotní Jindřichův Hradec.

Návštěva zámku se přímo nabízela.

Návštěvníků dost, do toho svatby, docela frmol 😁

Mě se poštěstilo pár fotek exteriéru, než všude zaparkovala auta svatebčanů.

Hrad založil nejspíše král Přemysl Otakar I. v první polovině třináctého století, ale záhy jej do svého vlastnictví získali Vítkovci, jejichž zdejší větev se poté nazývala pány z Hradce.

Jindřichův Hradec jim poté patřil s jedinou krátkou výjimkou až do roku 1604.

Po nich hrad, v té době už přestavěný na renesanční zámek, vlastnili v letech 1604–1694 Slavatové a poté Černínové z Chudenic.

Za Slavatů přestal být zámek panskou rezidencí. 

Šlechta jej využívala jen během příležitostných pobytů a návštěv při cestách z Prahy do Vídně. 

Přesto byl zámek udržován až do velkého požáru v roce 1773, po němž nechali Černínové opravit jen nejnutnější prostory pro své úředníky. 

Rozsáhlá rekonstrukce proběhla až v první čtvrtině dvacátého století.

Nejstaršími stavbami jsou okrouhlý bergfrit (Černá věž) přístupný románským portálkem v patře a přiléhající románsko-gotický palác.

Věž byla bohužel v rekonstrukci, takže nepřístupná.

V jižním cípu zámeckého areálu stojí rondel, pavilon vystavěný ve stylu manýrismu.

Jeho hlavním účelem bylo hosta ohromit.

Vznikl za Adama II. z Hradce a je jedinečnou stavbou na sever od Alp.

Zajímavostí je, že hudebníci při nich hráli ve sklepě pod stavbou a zvuk se šířil otvorem v podlaze.

V roce 1773 jindřichohradecký zámek vyhořel a začal chátrat.

Rondel byl jednu dobu využíván jako dřevník, sklad zvěřiny či chlév.

V roce 1976 započala generální rekonstrukce zámeckých objektů, která trvala skoro dvacet let.

Můžete si projít různé prohlídkové trasy.

Já jsem šla trasu A, což je tzv. Adamovo stavení.

Zahrnuje reprezentační prostory prvního patra renesančního křídla, zařízení ve stylu renesance, baroka, rokoka, empíru a klasicismu a pak návštěvu rondelu.

A na závěr pár obrázků ze samotného města.

A to je vše.

Přeju prima zbytek neděle.

Ilona