Horšovský Týn

 

Největší atrakci a turistické lákadlo Horšovského Týna máme za sebou, dnes se trochu projdeme historickým centrem města.

 

Již v 10. století zde stávala kupecká osada při cestě z Prahy do Řezna, patrně ohrazená palisádovou hradbou a chráněná hliněným valem. 

Po vzniku pražského biskupství se celá oblast stává majetkem této instituce se správou v nedalekém Horšově.

 

Podle této vesnice získalo město svůj název: Horšovský Týn. 

 

V roce 1542 získali město a celé panství Lobkovicové.

 

Panství bohatlo, patřilo na přelomu 16. a 17. století mezi deset největších dominií v Čechách.

 

Nebylo tedy divu, že po porážce stavovského povstání, jehož se Vilém st. z Lobkovic aktivně účastnil, projevil o panství zájem jeden z nejbližších důvěrníků bělohorského vítěze císaře Ferdinanda II. - hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu. 

 

 Získal ho velmi lacino v roce 1622 a v držení této rodiny zůstává až do roku 1945.

  Po třicetileté válce zaznamenal Horšovský Týn opět pozvolný rozvoj.

Nebylo to však už město ryze české, v průběhu 2. pol. 17. století a zejména v 18. století byla dovršena germanizace Horšovského Týna.

Zlepšující se hospodářská situace se projevila i ve zvýšené stavební aktivitě. 

Město dostalo barokní a rokokovou podobu, kterou si historické jádro zachovalo dodnes.

 V roce 1953 bylo historické jádro města, s řadou gotických a renesančních domů, prohlášeno jako jedno z prvních měst v Čechách městskou památkovou rezervací.

 

 Kostel svatého Petra a Pavla na náměstí Republiky byl postaven v 80. letech 13. století v raně gotickém stylu.

 

V 17. století byl přestavěn ve stylu barokním.

 

Jeho 38 m vysoká kostelní věž je přístupná veřejnosti a umožňuje návštěvníkům daleký výhled do okolní krajiny.

 

 

 Dnes již bývalý klášter kapucínů založil Adam Matyáš z Trauttmansdorffu v r. 1650.

Jednolodní bezvěžový chrám má typický styl řádové kapucínské architektury s charakteristickým trojúhelníkovým štítem

 

Zasvěcen byl původně svatému Vítovi, Františkovi a Antonínovi Paduánskému.

 

Sloužil také jako rodinná hrobka.

 

V r.1942 byl uzavřen a zřídil se zde internát pro studenty, později sloužil jako ubytování pro uprchlíky z Východního Pruska.

Po válce byla církevní činnost obnovena, ale již v r.1950 byl konvent definitivně zrušen.

Z kostela vznikl sklad velkoobchodu.

Jak je z fotek vidět, je objekt v dost dezolátním stavu, i když průčelí vypadá aspoň trochu opraveně.

A příště vás vezmu do parku a na vyhlídku.

Krásný den.

Ilona