pondělí 8. května 2023

Památník Ploština

 

Dnes si odskočíme z českého putování zase na Moravu.

Dnes si připomínáme ukončení druhé světové války, tak trochu tematicky návštěva památníku vypálené obce.




Trasu jsme začali v Polance a šli lesem a kolem rybníčků až k bývalé starobylé lovecké chatě, takovému malému zámečku.
 
Historie zámečku spadá do roku 1815, kdy ho koupil šlechtický rok Stillfriedů z Ratěnic a vybudoval zde lovecký zámeček.
 
Sloužil jako místo k lovu, odpočinku, ale i zábavě.
 
V roce 1945 byl zámeček znárodněn a o více než 20 let později byl odkoupen mysliveckým spolkem Trubiska Pozděchov.

Postupně se opravuje.







Tady už přicházíme do areálu památníku Ploština.
 
 Pár dnů před koncem druhé světové války, přesně 19. dubna 1945, zdejších deset usedlostí vypálilo německé policejní komando SS spolu se speciální protipartyzánskou jednotkou Josef.
 
Němci tam mučili a nakonec upálili ploštinské muže, ženy i děti.
 
V plamenech našlo smrt 24 lidí.

Po válce zde bylo pro pozůstalé postaveno několik nových domů, ale každodenní život se sem už nevrátil.
 
Jeden z místních domků byl Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně zadaptován pro muzejní účely.
 
Pasekářskou obec po dlouhá desetiletí připomínal komplex budov s jednoduchou expozicí.
 
Starý památník už však přestával být důstojnou připomínkou minulosti a mezi lety 2020-2023 prošel kompletní proměnou.

Na místě bývalého amfiteátru vyrostla nová, až futuristická budova návštěvnického centra, proběhla zásadní rekonstrukce stavení s číslem popisným 23 a obnovy a čištění se dočkal i monument památníku obětem války od Šebestiána Zelinky. 
 
O této události píše v knize Smrt si říká Engelchen spisovatel Ladislav Mňačko, který byl na sklonku války členem partyzánského oddílu Ploština, který si vyčítal, že se pasekářů nezastali a zůstal v něm do smrti v jeho duši Stín Ploštiny.
 
Od 19. dubna do 2. května zemřelo krutou smrtí přes 80 obyvatel pasekářských osad.








 

Počasí už nám pak moc nepřálo, mlhavo, zima, větrno ...

Užijte si poklidný sváteční den.

Ilona








14 komentářů:

  1. Ilonko, na návštěvu tohoto místa asi nikdy nezapomenu. Byl taky květen, ale nádherné, skoro letní počasí, rozkvetlé louky, úchvatné výhledy, liduprázdno a v kontrastu s tím působivý památník a místo takové hrůzy.
    Děkuji za připomenutí a přeji krásný sváteční den. Helena

    PS: v nadpisu ti uteklo písmenko...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, opraveno 😉 Včera mě překvapily celkem davy lidí, i rodiny s malými dětmi. A to počasí nebylo úplně ideální.

      Vymazat
  2. Ilonko, to byl super výlet na zajímavá místa, která vůbec neznám a tak děkuji za krásné fotografie i zajímavý průvodní text. Přeji ti krásné jarní dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Járo, děkuju. Člověk si musí občas připomenout, že má být za co vděčný.
      Krásný májový den (u nás teda děsný vichr)

      Vymazat
    2. Máš pravdu, že že h obci bylo víc.... Maminka pocházela ze slovenské Janovy Lehoty, která také patřila mezi stejně postižené obce. Zahynul tam můj strýc a ještě několik mužů z vesnice, kteří se snažili vesnici ubránit. Bohužel marně a ves byla srovnaná se zemí. Je to smutná historie na kterou se nemá zapomínat.

      Vymazat
    3. Je to smutné. Určitě bylo těchto obcí nebo různých samot více....

      Vymazat
  3. Ilonko, jsem ráda, že jsem tam byla s vámi. Hodně jsem o tom četla, ale nikdy jsem tam nebyla. Jsou místa, která postihla stejná tragédie jako Lidice nebo Ležáky, ale nikdo o nich v mediích nemluví - prostě jakby neexistovaly. Jsem ráda, že to lidé udržují ve své paměti a chodí na ta pietní místa i s potomky. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravdu mě to množství lidí překvapilo. Nový památník je moderní, aby zaujal i mladší ročníky. Zapomínat nesmíme.

      Vymazat
  4. Ilono, díky za hezký článek, byť nás zavedl na místa se smutnou historií.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to opravdu zajímavé místo se smutným osudem...

      Vymazat
  5. Ilonko,ráda k tobě nakukuji je tu vždy něco nového a zajímavého.Jste velcí výletníci.
    Památník i celý areál je zajímavý a je velice dobře,že se na taková místa z historie smutná nezapomíná.
    Škoda,že je to až na Moravě.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, o výlety se u nás stará hlavně muž, zná i málo známá místa. Tak se nenudíme 😉

      Vymazat
  6. Ilonko, o Ploštině a jejím osudu na konci války vím, ale nikdy jsem tam nebyla a nyní díky tobě a tvým, jako vždy povedeným snímkům, jsem si to přiblížila. Komentář nade mnou má pravdu, o těchto věcech se mluví málo, zato kdo pojede na setkání Sudeťáků se píše. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc se to nepřipomíná, ale člověk si to možná i díky této době více uvědomuje. Tyto věci by se neměly už nikdy nikde opakovat.

      Vymazat