Žárová

 

Vítám vás v srpnu, druhém prázdninovém měsíci.

My stále využíváme každou volnou chvíli pro cestování po naší zemičce.

Dnes vás pozvu do podhůří Jeseníků.

Z Hanušovic jsme šli do Žárové u Velkých Losin.

Přes kopečky s výhledy do okolí i na pasoucí se krávy, kolem kostelíčků a kapliček ...

 Vyzdvihla bych krásnou kapličku u pramene sv. Anny s křížovou cestou.

Tu tvoří čtrnáct dřevěných sloupků z železničních pražců s černobílými pašijovými obrázky doplněnými bílými kříži.

Původně zde stávala dřevěná kaple z 30. let 20. stol., po 2. světové válce chátrala a v 60. letech 20. stol. byla stržena.

V r.. 1991 byla zbudována kaple nová.  

Je krásně vyzdobená.

Paní průvodkyně v Žárové nám říkala, že byla financovaná sudetskými Němci, kteří sem jezdili každý rok o pouti na svatou Annu.

Díky covidu a tomu, že původní rodáci již zemřeli a potomci už na toto místo nemají vazby, tradice skončila.

Další zajímavou stavbou je kamenná kaple svaté Anny u Horního Bohdíkova.

V těchto místech stávala již od roku 1740 dřevěná kaple zasvěcená Nejsvětější Trojici.

Měla šindelovou střechu, uvnitř kaple se nacházel oltář.

Její součástí byla také zvonice.

Ve dvacátých letech 20. století byla zchátralá kaple nahrazena novou kamennou kaplí.

Vysvěcena byla v červenci roku 1929.

 

A konečně jsme došli do Žárové.

Kostel svatého Martina je významnou památkou středověké pozdně renesanční roubené kostelní architektury.

Zachoval se v autentické podobě, nenarušené pozdějšími úpravami.

Měli jsme štěstí, že tu byla paní správcová, která nás kostelem provedla a řekla něco k historii.

V letech 1599-1603 byl ve Velkých Losinách budován nový kamenný kostel.

Dřevo ze strženého starého kostela vystačilo na stavbu dvou menších vesnických kostelů, a to kostela sv. Michaela v Maršíkově a zmíněného kostela sv. Martina v Žárové.

Na kostel v Maršíkově jsme se byli podívat už dříve (tu).

 Kostel sv. Martina stojí uprostřed ohrazeného hřbitova, v jehož rohu se dle pověsti nacházejí hroby obětí morové epidemie z roku 1680.

U zdi blízko vchodu zůstal nejstarší zachovalý barokní náhrobek z poloviny 18. století.

Ostatní původní hroby byly po 2. světové válce odstraněny po vystěhování německého obyvatelstva.

Kostel je původně luteránský, věž byla dostavěna později, když připadl katolické církvi.

Celý vnitřek kostela je obložen dřevem.

Vstupní část je rozdělena kruchtou, z níž jsou přístupné ochozy podél bočních stěn lodi, typické pro luteránské stavby. 

 

 

 

 

 

 A pak už jen dojít do Velkých Losin.

 

Děkuju za návštěvu a mějte prima den.

Ilona