Z Rychnova ke Studánce

Velikonoční volno jsme využili k výletům.

Tady asi poznáváte Rychnov.

Zámek je zatím zavřený, ale my měli v plánu se podívat spíše po okolí, kde to pro nás není až tak známé.

Cestou nás zaujala oprava kostela u zámku.

Je součástí zámeckého areálu a prohlídkového okruhu.

Během třicetileté války byl značně poškozen.

V roce 1713 získal podle plánů J. B. Santiniho barokní podobu.

Koncem 18. století kostel vyhořel a opraven byl až v letech 1838-1844 novogoticky podle návrhu architekta Františka Pavíčka.

Vedle kostela stojí zvonice že 17. století.

Ve zvonici je zavěšen zvon sv. Kryštofa.

A tady už naše cesta ke Studánce.

Zvolili jsme První podorlickou pivní stezku k jezeru a pak po červené TZ k pramenu.

Cestou sice lehce pršelo, ale našli jsme i přístřešek k úkrytu.

Zajímavostí na trase je třeba Čertův kámen nebo Ivanova jeskyně.

Tady Ivanské jezero, které vlastně není jezero.

Údolní gravitační zděná hráz z lomového kamene byla postavená v letech 1905-1910 a slouží pro rekreaci a jako ochrana před povodněmi.

A hlídá tu vodník Kristiánek 😉

A tady už dnešní letovisko Studánka.

O pramenech, nacházejících se ve zdejším lese, se již v 17. století tradovalo, že mají léčivou moc.

Nad pramenem údajně zázračné vody stávala původně dřevěná kaplička, na počátku 20. století ji nahradila zděná kaple sv. Jana Nepomuckého, která tu stojí dodnes.

V sousedství pramene vznikla skromná lázeňská budova se dvěma dřevěnými vanami, ohřívacím zařízením a nejnutnějším vybavením.

S rostoucí popularitou místa přibyla i hospoda.

V 70. letech 19. století se Studánka stala malými klimatickými lázněmi.

Pro velký zájem byla později proti hlavní budově vystavěna též vila, architektonicky připomínající hrázděné stavby.

A tady náš výlet končil, šli jsme jen na nedalekou zastávku a hurá autobusem zase dál.

Děkuju za návštěvu a užijte si prima den.

Ilona