Nedělní Nymburk

Po sobotní návštěvě letiště jsme přespali v Sadské a druhý den pokračovali ve výletování.

Počasí moc nepřálo, bylo tmavo, větrno a deštivo.

Ale i tak jsme si to užili.

V Sadské je z dálky vidět kostel sv. Apolináře.

Stojí na místě původního chrámu, který r. 1118 založil Bořivoj II., ale z neznámého důvodu se nedochoval. 

 Areál je bohužel přes zimu nepřístupný.

 

 Poté jsme přejeli vlakem do Nymburka, kde jsme se prošli kolem hradeb, poznali místní nutrie, navštívili muzeum a prošli si centrum.

  Zaujalo nás, že jsou hradby z cihel.

To je jak na Malborku, pravil muž.

Protože je ve středním Polabí nedostatek kvalitního kamene pro stavby a protože Nymburk osidlovali kolonisté z území kolem dolního Rýna, užili pro opevňovací hradby techniku zdění právě z cihel, kterou dobře znali z původní vlasti.

 Mikeše naopak nejvíc zaujala rodinka nutrií, evidentně zvyklá na krmení od procházejících.

My jsme bohužel nic neměli.

Starší brzo odpluli, ale mláďata byla neodbytná.

Jedno se nakonec úplně nahrbilo a začalo na Mikeše syčet.

My tu nikde nutrie nemáme, jen kačeny, tak jsem byla docela překvapená.

 

 Kostel svatého Jiljí byl pravděpodobně založen ve 13. století, ve stejné době jako samotné město.

Je ukázkou gotické cihlové architektury, jen na některé stavební články byl použit pískovec.

Děkanský kostel byl zasvěcen sv. Mikuláši, teprve během třicetileté války byl zasvěcen sv. Jiljí. 

 

 Chtěli jsme si projít město, ale dost se rozpršelo.

Schovali jsme se ve Vlastivědném muzeu, kde je expozice spisovatele Hrabala a hlavně! výstava Z dějin železnice v Nymburce.

To si kluci nemohli nechat ujít. 

Instalovaná výstava připomíná okolnosti příchodu dráhy do Nymburka, nastiňuje vývoj jejích nejdůležitějších zařízení jako je železniční stanice, výtopna, dílny nebo kolonie železničních zaměstnanců. 

Přibližuje život zdejších železničářů ilustrovaný historickými fotografiemi, oblečením, uspokojováním základních potřeb, kulturou a sportem. 

Nechybí pohled i do dalších specifik místního života, například do železničního zdravotnictví, řešení problémů dopravy či vzniku a zániku dětské železnice.

Cestou na nádraží jsme si ještě prohlédli bílou věž Městské vodárny.

 Krásná secesní věž ve tvaru kalicha byla postavena v roce 1904.

Autory projektu jsou architekti Osvald Polívka (spoluautor Obecního domu v Praze) a Vladimír Hráský.

Je dodnes funkční.

Pokud jste dočetli až sem, děkuju za návštěvu a přeju hezký den.

      Ilona