Rataje nad Sázavou

 

Od hradu Český Šternberk jsem šla po turistické trase do Ratají.

Příjemná cesta, i když jsem tradičně špatně v lese odbočila.

Naštěstí máme moderní technologie a na správnou cestu jsem zase došla 😁

A tady už Rataje.

Pro město je typická silueta hradu Pirkenštejna s obrannou věží a gotickým palácem na skalnatém ostrohu nad řekou Sázavou.

Místní zvláštností je to, že tu bývaly dva hrady; ten druhý se postupně proměnil v renesančně-barokní zámek, v němž nyní sídlí dřevorubecké muzeum, Muzeum středního Posázaví se stálou expozicí historického a stavebního vývoje Ratají a expozicí Babiččiny kočárky.

V centru rovněž stojí barokní kostel sv. Matouše, postavený podle projektu Ondřeje de Guarde.

Rataje si společně s nedalekou Sázavou, Sázavským klášterem, hradem Talmberkem a dalšími místy v Posázaví vybrali tvůrci hry Kingdom Come: Deliverance.

Děj se odehrává na pozadí skutečných historických událostí roku 1403 a také na reálných místech, věrně převedených v poměru takřka 1:1 do herní mapy.

Já se přiznám, že mě tohle nějak minulo, ale může to být hezké.

Ratajský zámek od 18. století nebyl obýván a v minulém století byl obcí využíván jako škola a proto se z jeho původního zařízení nic nezachovalo.

Nová prohlídková trasa je vybavena mobiliářem ze soukromých sbírek.

 Návštěvnící mohou shlédnou několik interiérů reprezentačního i soukromého charakteru, vybavených mobiliářem z 19. a 1. třetiny 20. století.

Nejstarší interiér představuje Velký salón ve stylu biedermeieru doplněný rozsáhlým souborem české jemné kameniny s mědirytinovým tiskem a vzácnou kameninou – terralitem a siderolitem – která se vyráběla jen na Teplicku a Děčínsku.

Zajímavostí je ložnice vytvořená podle návrhů architekta Jana Kotěry, představitele geometrické secese a tvůrce kotěrovské moderny.

Já už jsem běžela na vlak a přesunula se zase o kousek dál.

A to si nechám na příště.

Mějte prima den.

Ilona

Český Šternberk

 

Dnes opět trochu z Čech.

Muž šel pochod Praha - Prčice, takže jsem měla volný celý den.

Ubytovaní jsme byli opět v Benešově, volba byla celkem jasná.

Rozhodla jsem se trošku prozkoumat Posázaví.

Český Šternberk byla jasná volba, nebyla jsem tu víc jak 20 let.

Hrad roku 1241 založil Zdeslav z Divišova a rod ho drží skoro nepřetržitě až dodnes.

Během celé doby byl hrad několikrát přestavován a dostavován, tak jako většina českých hradů.

Jeho raně gotická podoba je dnes vidět v jádru stavby.

Počátkem 20. století za Jiřího hraběte Sternberga byl  hrad upraven v trvale obývaný zámek.

Byl zřízen důmyslný systém gravitačního vodovodu, zavedeno elektrické osvětlení a prázdné prostory se postupně naplňovaly stylovým mobiliářem a sbírkami artefaktů.

Byly zčásti přivezeny z Vídně, kde po první světové válce byl prodán tamní Šternberský palác.

Určitě se projděte i po okolí hradu a zajděte si třeba na Hladomornu.

Mohutná centrální věž je na jižní straně vytvarována do ostrého břitu, který měl srážet nepřátelské střely do stran, a je obklopena pozůstatky hradební zdi.

V patře věže uvidíte strategické rozmístění střílen a otvor v podlaze, který ústí do vysokého, temného přízemí sloužícího jako skladiště potravin, vody a munice pro posádku věže.

Bašta nikdy nebyla spojena s hradem, proto v případě obležení byli její obhájci odkázáni pouze na své zásoby.

Dnešní přízemní vchod byl prolomen až v 19. století.

Z horní plošiny, na kterou je přístup po točitém schodišti, se vám otevře krásný výhled do okolí hradu.

A pokud vás nelákají vyhlídky, můžete se občerstvit v kavárně na nádvoří.

Já si dala k obědu bramborové knedlíky a vyrazila zase dál.

A to si necháme opět na příště.

Krásný zbytek neděle.

Ilona