Národní park De Hoge Veluwe

 

Jednou z největších přírodních atraktivit na území Nizozemska je přírodní park De Hoge Veluwe, který se rozkládá na ploše 5 500 hektarů.

Historie parku se datuje až do roku 1909, kdy lovecké pozemky De Hoge Veluwe zakoupil vášnivý lovec a milovník myslivosti Anton Kröller.

Ten sem nechal dovézt různé druhy zvířat, jako jsou mufloni nebo červení jeleni a postavil

si zde obrovský dům.

Původně bylo Hoge Veluwe jen krajinou písečných plání a stepí, Nizozemci však za účelem zpevnění reliéfu začali v těchto místech vysazovat stromy.

Dnes je tato oblast porostlá lesy a dá se považovat za krajinu, která nebyla poskvrněna moderní civilizací

Některým ekologům se však zdá, že likvidace písku byla úspěšná až moc a proto se nyní rozhodli vykácet některé ze stromů a obnovit alespoň část původní pouště.

Velmi přitažlivé jsou tak místní unikátní písečné duny. 50 % území parku dnes tvoří les a 50 % otevřená krajina.

Park je protkán 42 kilometry cest, které návštěvníci mají možnost projet na zapůjčeném kole.

Tento nevšední způsob prohlídky může být pro mnohé příjemnou vítanou změnou při dovolené.

Kola jsou zdarma v rámci vstupného a my jsme je k návštěvě využili.

U všech vchodů do parku je návštěvníkům k dispozici 1300 kol, z čehož je 150 kol dětských. 

Kola mají charakteristickou bílou barvu a o jejich

dobrý stav se pravidelně stará mechanik sídlící v centru parku.

Lidé však mají možnost si zapůjčit i hustilky a sami si nastavit výšku sedadla.

Platí zde jedno zásadní pravidlo, kola se nezamykají, a když kolo odstavíte, je okamžitě k

dispozici dalšímu zájemci.

Vtipné je, že kola nemají ruční brzdy, brzdí se pomocí šlapek 😁

Takže jsem jen slyšela: Mamiiiii, to nemá brzdy, jak se brzdí?!

My jsme šli vstupem z Otterlo, kam jsme dojeli autobusem.

Na pokladně si můžete zakoupit mapu parku, ale dá se i orientovat podle ukazatelů.

Spojení přírody a umění bylo jedním z hlavních cílů manželů Kröller-Müllerových při zakládání jejich panství.

Jednou z nejpůsobivějších je bezpochyby socha generála De Weta na Otterlose Zand.

Navrhl ji Joseph Mendes Da Costa.

Christiaan de Wet byl generálem během búrské války v Jižní Africe na konci devatenáctého století.

De Wet byl osobním přítelem Kröller-Müllerovych.

Socha stojí na Otterlose Zand.

Generál De Wet shlíží na písečné pláně a písečné stepi.

Není náhoda, že je socha právě zde; krajina velmi připomíná Jižní Afriku.

Mimochodem, generál se dívá směrem ke skutečné Jižní Africe.

Jachthuis Sint Hubertus, bývalé venkovské sídlo manželů Kröller-Müllerových, je jednou z nejikoničtějších budov v Nizozemsku.

Jachthuis navrhl renomovaný architekt Hendrikus Petrus Berlage (1856-1934).

Je inspirován anglickým venkovským sídlem.

Věž oak odráží touhu Kröller-Müllerových po rozlehlých výhledech do okolí.

Výstavba byla dokončena v roce 1920.

Od té doby manželé využívali Jachthuis především jako venkovské útočiště.

Trvale v něm žili až v posledních letech svého života.

V parku se také nachází multifunkční budova, kde je infocentrum, muzeum přírody, možnost občerstvení a drobného nákupu.

A tady budova Muzea Kröller-Müller.

Je druhým domovem Vincenta van Gogha. 

S téměř 90 obrazy a více než 180 kresbami se muzeum pyšní druhou největší van Goghovou sbírkou na světě.

Sbírka zahrnuje také mistrovská díla moderních mistrů, jako jsou Claude Monet, Georges Seurat, Pablo Picasso a Piet Mondrian.

Pro vstup do muzea musíte mít i vstupenku do parku 😉

A tady už projížďka na kole, bylo to celkem něco přes 20 km.

V jižní části parku, poblíž vchodu do Schaarsbergenu, se nachází krásná čajovna De Kemperberg, bývalá kočárovna vily De Kemperberg.

Vila De Kemperberg, „Norský dům“, byla pozoruhodná budova, jedna z největších svého druhu v Nizozemsku.

Byla postavena z dřevěných stavebnic od norské firmy Strömmen Traevare v tradičním dračím stylu.

Doprovodný kočárový dům byl postaven ve stejném stylu a byl jednou z prvních garáží v Nizozemsku.

Nicméně byla vila po 2. světové válce v havarijním stavu a musela být zbourána.

My jsme si dali čaj a kávu a něco sladkého.

Byli jsme na konci cesty parkem, odevzdali kola a šli na autobus do blízkého města.

Tam se podíváme příště.

Krásné odpoledne.

Ilona