Muž v neděli běžel maraton okolo Prachovských skal.
Příznačně nazvaný Rájmaraton.
My s Mikešem jsme na to šli obyčejně, čistě turisticky (s dalšími davy lidí) jsme si je prošli.
Žádný spěch.
Trefíš, že? ptal se muž s obavou, protože mě zná.
Protože ví, že jsem schopna se ztratit všude.
Protože jel napřed a měli jsme sraz až odpoledne v cíli po jeho doběhu.
Jeli jsme vlakem do Libuně.
Odtud po modré až do Prachovských skal.
Turisty jsme nepotkali žádné.
Možná to není úplně oblíbená trasa, ale spíš dnes každý jezdí autem až ke vstupu.
Oběd jsme si dali v turistické chatě, česká klasika, pečené kuře, bramboračka.
Dávám ji přednost před hranolkama :o)
Pak už jen procházka mezi skalami, schody, Císařská cesta, výhledy.
Neztratili jsme se, dokonce jsme viděli tátu proběhnout cílem.
Trasu dlouhou přes 42 km dal pod 4 hodiny.
A na závěr Mikešův oblíbený Mládek (tu).
Krásný začátek týdne.
Ilona
Tak tehle článek ve mně vyvolal nostalgické vzpomínky. V Prachovských skalách jsme byli kdysi dávno, když byl syn asi tak stejně starý jako váš Mikeš... (no a dneska je mu 22, přitom mi to přijde jako nedávno, co jsme procházeli mezi skalami a lezly na vyhlídky)
OdpovědětVymazatMikeš, fanoušek Mládka, byl nalákán díky jeho písni ;) Pořád se ptal, na jaké skále ten Mládek stál a zpíval ;)
Vymazat