Čerchov a Capartické louky

 

 Když už jsem tu zmiňovala Čerchov, tak se na něj taky vypravíme.

My jsme si zvolili jako výchozí bod Pec pod Čerchovem.

 

Dominantou obce je bezesporu tato kaple.

 

Vesnice je obklopena krásnými lesy a tak není divu, že zdejší život byl v minulosti zcela závislý na existenci lesa.

 

Práce v něm byla hlavním zdrojem obživy místních lidí.

 

V roce 1898 zdejší dřevorubci a spisovatel Jan František Hruška zahájili sbírku na výstavbu dřevorubecké kaple. 

Trvalo však dlouhých deset let, než byl potřebný obnos vybrán.

 

Práce byly zahájeny 16. července 1908 a 4. července 1909 bylo hotové dílo posvěceno památce sv. Prokopa – patronu dřevorubců.

 

 Cesta na nejvyšší horu Českého lesa byla lehce dobrodružná.

Pohybovali jsme se v oblasti, kde se těžilo dřevo po kůrovci, takže trochu obcházky a zničené cesty.

Nicméně i tak jsme byli na vrcholu ještě před otevřením rozhledny ;)

Na vrcholu už jsou odstraněné vojenské budovy, nicméně dráty tu byly stále k vidění.

Díky blízkosti hranic tu bylo i hodně německy hovořících turistů.

Již roku 1894 byla na Čerchově postavena dřevěná rozhledna a tři roky poté také chata.

 

Roku 1905 byla dřevěná rozhledna zaměněna za 25m vysokou kamennou rozhlednu, tzv. Kurzovu věž.

 

Po 2, světové válce sloužil vrchol Čerchova vojenským účelům a vyrostlo zde množství vojenských objektů.

 

Po roce 1990 lze opět vrchol Čerchova navštívit.

 

Z vrcholu je překrásný výhled do širokého okolí. 

 

 

Dolů jsme šli po turistické značce až na Capartické louky.

 

Vede tudy naučná cesta.

 

Je dlouhá necelé 2 kilometry a seznámí zájemce s běžnými lučními druhy i se vzácnými orchidejemi.

 

Během vycházky se dozví navíc něco o historii Capartic a jejich okolí.

Nejkrásnější pohled na Capartické louky je na jaře a v časném létě, kdy jsou rostliny v plném květu, ale i mimo toto období nabízí stezka řadu zajímavostí.

 

Jsou zde vidět různé druhy motýlů a ptáků a návštěvníci si mohou sami vyzkoušet, jak zdejší obyvatelé využívali vodu k pohánění strojů, které bývalo v oblasti Českého lesa velmi rozšířené.

Mějte prima večer a pohodový start v novém týdnu.

Ilona

 

 

Klenčí pod Čerchovem

 

Slíbila jsem vám dalšího významného rodáka tohoto kraje a tím je bezpochyby Jindřich Šimon Baar.

 

Pokud se vydáte do Klenčí z Trhanova po turistické značce, půjdete kolem místa s příznačným názvem Výhledy.

Odtud máte Chodsko jako na dlani a jsou-li příznivé podmínky, dohlédnete až do Plzně.

 

Stojí zde památník Jindřicha Šimona Baara s jeho sochou v nadživotní velikosti, kterou v roce 1933 vytvořil sochař L. Šaloun.

 

Toto krásné místo ve výšce 705 m n. m. si Baar velmi oblíbil a chodíval sem často na procházky.

A funguje zde i stánek s občesrtvením, což znavený turista jistě ocení ;)

Klenčí patřilo mezi jedenáct privilegovaných chodských vesnic založených na úpatí Českého lesa.

 

Díky věhlasu, o který se postaral zejména spisovatel Jindřich Šimon Baar, se stalo oblíbeným letoviskem a zároveň vyhledávaným centrem chodských lidových tradic.

 

 Budova bývalé klenečské pošty čp. 4 (Stará pošta) je v celé ČR ojedinělou památkou.

 

Klenčí v minulosti leželo na důležité obchodní cestě vedoucí z Prahy přes Plzeň, Waldmünchen, dále do Řezna (Regensburgu).

 

Zdejší poštovní stanice, ale také celnice a zájezdní hostinec, je prvně historicky doložena už v roce 1612.

 

Na poštovní mapě z konce 17. století je uváděna pod číslem 38 (pošt bylo celkem 47). 

 

Sláva Staré pošty zanikla v roce 1910 se zahájením provozu na železniční trati Domažlice - Tachov, která poštovní spojení převzala.

 

 Dnes je zde expozice Domu přírody Českého lesa a konají se tu i různé kulturní akce.

 

Na budově je pamětní deska na památku pobytu generála Suvorova.

 

 

 

 

 

 Barokní kostel sv. Martina je nepřehlédnutelnou dominantou Klenčí a v jeho hrobce je kromě členů rodu Stadionů pohřben také  již minule zmiňovaný "Lomikar" (Volf Maxmilián Lamingen).

 

Starý příběh, v němž Kozina pod šibenicí vyzval Lomikara do roka a do dne na Boží soud, je znám celému českému národu.

 

Ještě ve 20. století lidé chodili k okénku hrobky a házeli dovnitř kamení jako výraz nevole vůči Lamingenovi (vzhledem k rozmístění rakví však kamení dopadalo na úplně jinou rakev).

 

Současný kostel byl vybudován na místě původního dřevěného zchátralého kostelíka, který nechal Filip Stadion v roce 1737 strhnout.

 

Byly zpracovány plány na kostel nový a větší.

 

Ten byl vysvěcen v roce 1746.

 

Ostatky Lamingena tedy byly z původní hrobky s pietou uloženy v hrobce nového kostela.

 Bohužel byla uvnitř objednaná výprava, tak jsme neměli možnost si interiéry prohlédnout.

Baarův památník, pro který se vžil název Muzeum Jindřicha Šimona Baara, vznikl v roce 1926 na spisovatelovo přání.

 

Expozici dnes tvoří dva samostatné celky.

 

V přízemí se nachází expozice věnovaná historii Klenčí a v patře pak literární památník a Baarův byt.

 

Část expozice je věnována klenečskému rodáku a Baarovu příteli Jindřichu Jindřichovi, hudebnímu skladateli, klavírnímu interpretovi, sběrateli a upravovateli chodských písní, autoru osmidílného chodského zpěvníku a národopisné publikace o regionu Chodsko.

 

Druhá místnost byla určena expozici o životě a díle bratrů Thomayerů, rodáků z Trhanova s předky v Klenčí, a významné rodině Tauerů z klenečského mlýna.

Přišlo mi zajímavé, že jeden bratr se stal slavným lékařem a druhý slavným zahradním architektem.

 

 

 

Pro dnešek se loučím, užijte si prima víkend.

Ilona