Vartovna

Léto a prázdniny už jsou v plném proudu, ale já vás pozvu ještě na náš poslední červnový výlet na valašskou rozhlednu.

Vyšli jsme si na ni ze Vsetína.

Cestou v lese jsme minuli památník jako vzpomínku na tajné setkání evangelíků 12.5.1780.

Sešlo se jich asi čtyři tisíce v nedaleké obci Seninka.

Rozhledna na Vartovně ve Vizovických vrších byla slavnostně zpřístupněna 17. listopadu 2009, stavba trvala 7 měsíců.

Autorem je architekt Ivan Bergmann.

Název kopce Vartovna se traduje patrně od počátku 18. století.

Tehdy zde vartovaly (strážily) hlídky Portášů a zapalováním ohňů upozorňovaly vrchnost na blížící se nebezpečí. 

O vrchu Vartovně se říká, že je úkrytem pokladů.

Je zde prý jakási díra do země, rozšiřující se v podzemní chodbu, na jejímž konci jsou železné dveře do tajného sklepení, za kterými se má podle pověsti ukrývat velké bohatství.

Z Vartovny je krásný výhled na Vizovické vrchy, Javorníky, Hostýnské a Vsetínské vrchy, Chřiby, Beskydy a Malou Fatru.

 

Děkuju za návštěvu a snad se vám rozhledna líbila.

 Nám moc.

 Přeju pohodový začátek prázdnin.

Ilona

Vsetínské vrchy

 

V neděli odpoledne jsme utekli před vedrem na kopečky.

 Patnáctikilometrová vycházka z Hošťálkové na Baťkovou a po hřebeni do Vsetína.

Cestou jsme nikoho nepotkali ;)

Chlazení se v potoce.

Kdyby mohl, zůstane tam celé odpoledne....

 

Když vám dojde pití, zachrání vás lesní bar.

U nás holá realita, trochu jsme to neodhadli ;)

Díky úrovni pod terénem krásně vychlazené.

K dokonalosti už chyběl jen ten stín ;)

Děkuju za návštěvu a užijte si prima den.

Ilona

Zborovice

 

 Dnes vás pozvu do Zborovic nedaleko Kroměříže.

Obec je poprvé písemně zmiňována v roce 1276, kdy se jako osada postupně rozšiřovala okolo staré kupecké stezky, která dnes tvoří hlavní průtah obcí.

Postupné výkupy jednotlivých dvorců či hospodářských stavení vytvořily v roce 1600 zborovické panství.

Na něm se vystřídalo mnoho majitelů z řad české i cizí šlechty.

Připomeňme představitele významných moravských rodů jako Kryštofa Podstadského z Prusinovic, Kryštofa Říkovského z Dobrčic, v 18.století pak Maxmilianu Beatrici hraběnku z Rottalu  a jejího syna Františka Adama, který dal původní tvrz přestavět na prostorný barokní zámek.

Od  poloviny 19. století přešlo panství do rukou bohatých průmyslníků.

Byl to Abraham Popper, který dal ve Zborovicích postavit cukrovar a v úrodném údolí se zasazoval o pěstování cukrové řepy, tehdy nové zemědělské plodiny.

 V roce 1881 byla postavena Jonášem Friessem železniční trať ze Zborovic do Kroměříže pro převoz cukrovarnických řízků.

Ze sídla hrabat a průmyslníků se v roce 1947 stal Domov důchodců a později Ústav sociální péče pro dospělé (dnes Domov pro osoby se zdravotním postižením).

Starý zámek byl v rekonstrukci, zajímavější je nový zámek opodál, vlastně spíš taková pseudorenesanční vila.

 Na vrcholu zámecké zahrady pak stojí také hrobka rodiny Friessů, dřívějších majitelů Zborovic.

 Nás sem přilákala oslava 140. výročí tratě Zborovice - Kroměříž, samozřejmě s jízdou parního vlaku ;)

Užijte si prima letní víkend.

Ilona

 

 

Památník Marie von Ebner-Eschenbach

 

V rámci Víkendu otevřených zahrad jsem navštívili hrobku Marie von Ebner-Eschenbach, rozené hraběnky Dubské.

 Byla to rakouská spisovatelka moravsko-německého původu.

Narodila se ve Zdislavicích v okrese Kroměříž.

Je považována za jednu z nejvýznamnějších německy píšících autorek 19. století.

Dvakrát byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu a byla také první ženou, která obdržela čestný doktorát na Vídeňské univerzitě.

V Rakousku oslavovaná, u nás prakticky neznámá. 

Je přirovnávaná k Boženě Němcové, protože stejně jako ona psala o prostém lidu.

Měla vřelý vztah k moravskému venkovu, který byl její celoživotní inspirací i mimořádné sociální cítění spočívající v podpoře nadaných dětí a vybudování chudobince a školky v jejím rodišti.

Hrobka Marie von Ebner-Eschenbach se nachází v parku nedaleko zámku (ten je nyní po letech chátrání také v rekonstrukci).

Najdete zde nejen hrobku rodiny, ale také kapli.

Nyní je prázdná, ale člověk si můžu aspoň v duchu představit, jak to uvnitř vypadalo dříve za Dubských.

 

 

 Bohužel bylo odpoledne deštivé, proto jsme si park moc neprohlédli.

Tak snad příště.

Krásný začátek týdne.

Ilona