Park Vrchotovy Janovice

 

Ze Sedlčan jsme dojeli vlakem do Vrchotových Janovic.

Chtěli jsme navštívit zámek a projít se parkem.

Samozřejmě jsme se trefili do polední pauzy.

Takže napřed oběd (zrovna pršelo) a pak procházka.

Park má krajinářský charakter.

S rozlohou 16,8 ha se řadí mezi menší zámecké parky, avšak díky své historii, spojení se životem a tvorbou známých osobností a půvabnému uspořádání patří k nejvíce obdivovaným přírodním parkům ve středních Čechách.

V roce 1927 zřídila Sidonie se svým bratrem-dvojčetem Karlem v místě, kde zámecký park přiléhá ke zdi janovického hřbitova, rodinný hřbitůvek Nádherných.

Prostor byl tehdy upraven podle návrhu architekta Camillo Schneidera pro tři hroby a z Chotovin sem nechali přenést své rodiče a staršího bratra Jana.

Sama Sidonie zde byla pohřbena v r. 1999, kdy její ostatky převezli z Anglie.

Park byl postupně od 16. století tvořen a upravován.

Byla např. vyčištěna zasypaná část příkopu kolem zámku a byla sem přivedena voda, aby tato vodní plocha mohla sloužit zábavným projížďkám na lodičkách.

Za účasti stovek poddaných byly v parku provedeny rozsáhlé terénní úpravy, bylo sem navezeno množství kamenů a balvanů, s jejichž pomocí byly zasypány rokle a vytvořeny umělé terasy.

Následně byly do parku přivezeny stovky vozů zeminy a drnů, byly vysázeny tisíce nových stromů a keřů, vytvořeny nové skupiny dřevin a parkové cesty byly vysypány štěrkem a pískem, čímž vznikla základní podoba přírodně krajinářského parku, která přetrvala až do 21. století.

Po roce 1943, kdy zámek obsadily jednotky SS, i později po roce 1949, kdy byl zámek zestátněn, nastala postupná devastace zámku i parku.

 Sidonie Nádherná se v letech 1945-1948 snažila zachránit vyrabovaný zámek a poničený park, ale tato snaha přišla nazmar.

Obrat k lepšímu nastal po roce 1957, kdy zámek s parkem získalo Národní muzeum v Praze, které areál opravilo a zpřístupnilo veřejnosti.

Přijeďte se podívat sami, je to opravdu kouzelné místo.

Ilona

Červený Hrádek

 

A další zámek v pořadí.

Nynější podobu zámku Červený Hrádek u Sedlčan vtiskl na konci 19. století světoznámý architekt Jan Kotěra, tehdy ještě student architektury.

Veřejnosti je v současnosti přístupný pouze zámecký park.

Když jsme šli kolem, byl zavřený i on.

Stavba byla původně tvrzí ze 13. století na potoce Mastníku.

Z původní tvrze, na jejímž místě byl postaven současný zámek, se dodnes dochovala zadní věž pětiúhelníkového půdorysu, zřejmě ze druhé poloviny 15. století.

Také vstupní portál je goticky zaklenut.

Jako Červený Hrádek byla tvrz nazývána od 16. století za vlastnictví Břekovců z Ostromeče, snad podle krytiny nebo barvy omítky ozdobené červenými pruhy.

Novodobá historie je pak spojena s rodem Mladotů ze Solopisk, který zámek vlastnil od roku 1837 až do vyvlastnění v roce 1948.

Po sametové revoluci byl rodině majetek vrácen.

Od Červeného Hrádku jsme pak šli do Sedlčan.

Pršelo, takže mám jen fotky kostela sv. Martina.

Kostel byl postavený v gotickém slohu ve 14. st. pány z Rožmber­ka na místě kostela původního.

V renesančním období byla k západnímu průčelí přistavěna zvonice.

A ze Sedlčan jsme se přiblížili k dalšímu zámku.

Tam už vás pozvu do parku i na prohlídku 😉

Ilona

Kosova Hora

 

V minulých příspěvcích jste se mnou jednu květnovou sobotu prošli část Posázaví a teď tu máme neděli.

Muž sice cestou z Prahy do Prčice ušel přes 70km, ale i tak byl nakloněn dalšímu chození 😉

Popojeli jsme vlakem do obce Kosová Hora.

Ještě tu můžete vidět zbytky značení po pochodu.

Najdete tu ale i pár zajímavostí.

Třeba kostel sv. Bartoloměje v jádru románsko-gotický a přestavěn v barokním slohu.

Renesanční zámek, přebudovaný ze staré tvrze ze 13. století.

Z původní tvrze se dodnes zachovala věž, jež je nyní součástí zámku.

V průběhu třicetileté války se roku 1635 zámek stal obětí nájezdu švédského vojska, který předznamenal úpadek panství a rychlé střídání majitelů.

Na počátku 19. století se zámek stal majetkem rodu Mladotů ze Solopysk, kteří vlastnili nedaleký Červený Hrádek a zámek se dočkal zásadnějších oprav.

V té době přibyly některé empírové prvky. 

Přestavbu inicioval František Mladota ze Solopysk, po něm byl majitelem Jan Mladota ze Solopysk, jemuž byl zámek zkonfiskován.

Pokud jste o rodu Mladotů nikdy neslyšeli, třeba vás zaujme tato informace:

Ferdinand Antonín Mladota studoval chemii, ale především alchymii.

Ve svém domě na pražském Karlově náměstí, který koupil roku 1724, prováděl pokusy, které děsily široké okolí.

Měl v domě přístroje fungujících na principech optiky, elektřiny a magnetismu a figuríny pohybující se na natažené pero či samouzavírací dveře.

Další příslušníci rodu i další majitelé dům přestavěli; říká se mu Mladotovský palác nebo také Faustův dům.

Ale zpět k zámku.

Dnes je v soukromých rukách, probíhají postupné opravy, nicméně na původních pozemcích stojí nevzhledné kino, těsně kolem zámku jezdí hasiči.....

Takové trochu smutné...

Kosohorská synagoga byla postavena v roce 1740, kdy nahradila starší dřevěnou synagogu, která vyhořela.

Bohoslužby se zde konaly až do 20. let 20. století. 

Po druhé světové válce sloužila jako sklad chemických hnojiv a v 80. letech byla jakožto silně zchátralý objekt určena k demolici.

Budovu poté odkoupili do soukromého vlastnictví manželé Ehlovi, kteří ji postupně rekonstruovali.

V roce 2007 bylo založeno občanské sdružení, jehož cílem bylo dokončit rekonstrukci synagogy. 

To se podařilo v roce 2011, kdy byla synagoga zpřístupněna veřejnosti.

A loučíme se pohledem na barokní hřbitovní kapli sv. Archanděla Michaela.

Dál jsme šli po modré turistické značce zase k dalšímu zámku.

Ten si představíme zase příště.

Děkuju za návštěvu a mějte prima den ☀️

Ilona