Michalská brána

Jsem ráda, že se vám v Bratislavě líbí.

Dnes vás pozvu na výstup na Michalskou bránu.

Svoje jméno dostala brána po kostelu sv. Michala, který stával nedaleko na předměstí.

Postavena byla koncem 14. století.

V minulosti měla padací most, padací mříž a silná dřevěná vrata.

Je posledním pozůstatkem původního opevnění.

Dnešní podobu získala roku 1758.

Ve věži je menší muzeum k historii a nedávné rekonstrukci Michalské brány.

Z ochozu samozřejmě pěkné výhledy na město a okolí.

A příště už si projdeme i město samotné.

Respektive jeho starou část.

Krásný večer.

Ilona

Slavín, Bratislavský hrad a procházka podél Dunaje

 

V sobotu jsme se rozhodli pro návštěvu Bratislavy.

Vlakem s přestupem v Břeclavi cesta trvá asi dvě hodiny.

Naše první kroky vedly na Slavín.

Nachází se na předhůří Malých Karpat a je z něj dobrý výhled na Bratislavu.

Najdete zde památník vojáků padlých za 2.světové války.

Co do velikosti je největší ve střední Evropě.

Uličkami dojdeme k Bratislavskému hradu.

Tomu dominuje monumentální stavba bývalého královského paláce, který tvoří neodmyslitelné panorama hlavního města Slovenska.

Sehrál svoji důležitou úlohu v dějinách Velké Moravy, Uherska, Československa i moderního Slovenska.

Na severní terase je celkem nově založená barokní zahrada.

Vychází z historických podkladů, nákresů zahradního architekta, který ji projektoval pro Marii Terezii. 

Samozřejmě i odtud jsou výhledy, hlavně na Dunaj a most SNP.

A tam vedly i naše další kroky.

Protože jsme už měli hlad, zastavili jsme se v restauraci Leberfinger, která je nedaleko.

Je to historická budova na pravém břehu Dunaje, na Viedeňské cestě.

Sídlí zde restaurace s dvě stě padesátiletou historií.

Původně sloužila jako zájezdní hostinec, který navštívil i císař Napoleon.

Od roku 1894 restauraci vedl Ludwig Leberfinger.

V dobách komunistického režimu se zde nacházelo kominické učiliště a v roce 1992 budova vyhořela.

A pak už procházkou ke Starému mostu a zpět na druhý břeh.

Ten si projdeme zase příště.

Ilona

Hromnice

 Hromnice - svátek svíček. 

Definitivně uzavírají vánoční čas.

Takže pokud máte stále vánoční stromeček jako my, je čas ho uklidit.

 Podle starých obyčejů se nemá šít, tančit ani pracovat.

Slované tento den věnovali bohu Perunovi.

Keltové jej slaví pod názvem Imbolc.

Křesťané v kostelech světí svíčky hromničky, které měly celý rok chránit domácnosti před bouří i špatnými časy.

Ve Francii je tento den známý jako Den palačinek.

Tradice pochází ze starověkého Říma.

Palačinky připomínají sluneční kotouč, který od Hromnic nabývá na své síle.

Smažení palačinek je ovšem rituál.

Přehazují se na pánvičce ze strany na stranu jen pravou rukou a v levé se pevně drží zlaťák.

Pokud se to hospodyňce s první palačinkou povede bez úhony, bude bohatý a úrodný rok 😉

A na závěr trochu pranostik :

Na Hromnice zimy polovice.

 Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro.

 Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více.

Je-li na Hromnice světlý den, bude konopě i len.

Metelice na Hromnice cesty umetá a píci podmetá.

Zelené Hromnice – bílé velikonoce.

 

Na Hromnice o hodinu více.

Přeju prima den a dětem krásné prázdniny 😉

Ilona