Nové Hrady, Terčino údolí a Dobrá Voda

Nové Hrady jsou pro mě zajímavé tím, že ač mají asi jen 8 tisíc obyvatel, v městečku je hrad a hned dva zámky!

Pro turisty je ovšem přístupný jen hrad se zámeckou expozicí.

 Opravdu příjemný interiér, moc se nám tam (opět) líbilo.

A hned u hradu příjemná cukrárna s domácí zmrzlinou.

Hrad byl postaven ve 13. století a patřil Vítkovcům.

R. 1620 připadl rodu Buquoyů, kteří zde sídlili až do roku 1945.

Kvůli pohodlí se ovšem přestěhovali do barokního zámku na náměstí a ještě později si nechali postavit zámek v raně klasicistním stylu.

 

Právě Buquoyové založili v polovině 18. století pod hradem krajinářský park v údolí říčky Stropnice.

V Terčině údolí se nachází několik staveb a zajímavých míst.

Dnes už bohužel nejsou všechny dochované, místy jsou jen (romantické) ruiny.

Součástí je i umělý vodopád, troufla bych si říct, že nejnavštěvovanější místo údolí.

Chvílemi si člověk přišel jak na Václaváku :o)

Při naší poslední návštěvě jsme nepotkali ani živáčka.

 Pozdně gotická tvrz Cuknštejn stojí na konci romantického Terčina údolí. 

 Je jedním z nejzachovalejších vladyckých sídel v českých zemích a zároveň se jedná o vzácný příklad přechodového článku mezi zemanskou tvrzí a panským hradem.

Není bez zajímavosti, že se tvrz stala místem natáčení seriálu Ať žijí rytíři - ve filmu byla vylepšena jen o bránu a věž.

  

Další naše kroky vedly příjemnou trasou do Dobré Vody.

Cestou v Horní Stropnici nás zaujal krásný kostel sv. Mikuláše.

Dobrá Voda, přezdívaná též jihočeské Lurdy, se nachází na severním úbočí Kraví hory.

Došlo zde k několika zázračným uzdravením. 

Protože sem proudily davy lidí, nechal zde hrabě Buquoy počátkem 18. století postavit chrám Panny Marie Těšitelky. 

Poutní procesí z Čech i Dolního Rakouska se konala až do r. 1938. 

Po r. 1945 bylo obyvatelstvo vystěhováno a začalo bourání budov.

 Byl zasypán i hlavní pramen a hrozilo zboření kostela. 

Po r.1989 obec ožila zásluhou turistického ruchu a hlavně zásluhou rakouských účastníků bohoslužeb. 

Kostel patří mezi nejhodnotnější církevní barokní stavby jižních Čech.

 

Protože nám do odjezdu autobusu zbývala ještě hodina, šli jsme se podívat nahoru na Hojnou Vodu.

První zmínka je z roku 1553, kdy Vilém z Rožmberka sem přivedl 26 usedlíků a dřevařů. 

Název Hojná Voda (patrně z názvu hojivá voda) pochází z roku 1564, kdy byl objeven léčivý pramen. 

Podle pověsti se zraněnému dřevorubci zjevila sv. Anna a poradila mu, aby si ránu omýval vodou z pramene. 

Tímto způsobem se uzdravil.

Proto zde na konci 16. století vzniklo lázeňské centrum a poutní místo s jednolodním kostelem sv.Anny. 

Léčili se zde Vilém i Petr Vok z Rožmberka, Buquoyové, dokonce i spisovatel Zikmund Winter. 

Po vystěhování obyvatelstva r. 1945 zde vzniklo hraniční pásmo, víc než polovina domů byla zbořena, stejně jako kostel.

Pokud budete mít čas, můžete navštívit přírodní rezervaci nebo rozhlednu na Kraví hoře.

Hezký zbytek neděle.

       Ilona