Přehrada Bystřička a Santovítova skála

 

Jak jsem minule slíbila, vezmu vás dnes k přehradě. 

 

 Přehrada na Bystřičce, postavená ještě za Rakouska-Uherska, je jednou z nejstarších přehradních hrází v ČR a nejstarší přehradou v povodí řeky Moravy nad soutokem s Dyjí.

 

Tato víceúčelová nádrž je postavena na pravostranném přítoku Vsetínské Bečvy, na okraji Vsetínských vrchů.

 

Při jejím plánování a schvalování se původně počítalo s tím, že bude jednou z přehrad, zásobujících zamýšlený Dunajsko – Oderský průplav vodou.

 

Významným podnětem pro zahájení stavby však byly i ničivé povodně na přelomu 19. a 20. století.

 

Dnes přehrada slouží zejména k ochraně před povodněmi a rekreaci.

Výstavba probíhala v letech 1908 – 1912 a na základě projektu architektů Grohmana a Brangema ji zajišťovala vídeňská firma Rabas-Kosina-Weiner.

 

Přípravu a vlastní stavbu díla řídilo c.k. ředitelství pro stavbu vodních cest.

 

Všechny výkopové a stavební práce byly prováděny ručně bez větší mechanizace.

 

Přesto výstavba trvala pouhých pět let, z toho vlastní hráze dva roky a představovala tak ve své době vrchol vodního stavitelství.

 

 

 

 

Svá nejslavnější léta už má za sebou, přesto stále láká k rekreaci.

 

V okolí je i krásná příroda.

 

V lesích jsou ukryté skalní útvary i třeba zřícenina hradu Klenov.

Ten ale zanikl při požáru ve 14. století, takže toho už moc k vidění není.

Zajímavější je určitě Santovítova skála.

Jedná se 60 metrů dlouhý skalní výchoz, který je tvořen hrubozrnnými pískovci až drobnozrnnými slepenci.

 

Skládá se z více oddělených skal, z nichž ty největší mají jméno Ploutev, Svatka a Svatoušek.

Skalní stěny slouží především pro horolezce jako cvičné stěny.

 

A je odtud krásný výhled na Vsetínské vrchy, Beskydy i javorníky.

 

 

 Snad se vám výlet líbil a třeba i někoho inspiroval.

Užijte si prima víkend.

Ilona

Karafiátova Velká Lhota

Krásný den.

Dnes vás vezmu na Valaššsko, na místo, kde dvacet let žil Jan Karafiát.

 

Asi většina z vás zná kouzelnou knížku Broučci. 

 

Její autor studoval na gymnasiu v Güterslohu, bohosloví v Berlíně, Bonnu a ve Vídni.

 

V r. 1875 se stává farářem v tehdejší valašské Hrubé Lhotě (nyní Velká Lhota).

 

V červnu 1895 pro neshody s nadřízenými složil svůj úřad a odešel odsud do Prahy, kde působil jako misionář.

Poprvé vyšla knížka Broučci, povídka pro malé i veliké děti v r. 1876, tedy za Karafiátova pobytu tady ve Velké Lhotě.

 

Velká Lhota leží v hornatém terénu v nejvýše položené oblasti Valašsko Meziříčska, nad údolní přehradou Bystřička v severním hřebenu pásma Vsetínských vrchů.

 

Vzácnou památkou, která vytváří zajímavou dominantu středu obce, je dřevěný evangelický kostel bez věže, postavený roku 1783, krátce po vydání tolerančního patentu.

 

Stavba je chráněnou památkou, je dobře udržována a navštěvována nejen našimi, ale i zahraničními návštěvníky.

 

Jde o kostel, kde působil Jan Karafiát.

 

Doposud se zde konají pravidelně bohoslužby.

Je možnost prohlédnout si interiéry i mimo bohoslužbu.

My jsme bohužel neměli štěstí na otevírací dobu.

Byli jsme uvnitř s mužem ještě před lety, ale to jsem fotila ještě na klasický foťák ;)

Hned vedle je i fara, ale to je úplně jiná architektura.

 

A příště se podíváme na již zmiňovanou přehradu, která patří mezi nejstarší přehradní hráze u nás.

Krásný podzimní večer.

Ilona

Zámek Buchlovice

 Zámek v Buchlovicích asi většina z vás zná.

 

Ale třeba to bude pro někoho tip na výlet, počasí ještě láká ven ;)

 

 Stavba byla zahájena těsně před rokem 1700 bohatým a urozeným hrabětem Janem Dětřichem Petřvaldským, který zámek zamýšlel jako galantní dar své manželce Anežce Eleonoře z italského rodu Collona.

 

Snad proto byly u některého z předních vídeňských architektů té doby objednány italsky orientované plány ve stylu tak zvané villy rustica.

 

Výsledkem několikrát přepracovaného architektonického konceptu je nejčistší příklad italské barokní vily ve středoevropském prostoru.

 

Kolem zámku byla od začátku budována nádherná barokní zahrada.

 

 
Zámek s nízkými barokními kopulemi je rozdělen podélným nádvořím na dvě samostatné půlkruhové budovy s čestnými dvory.

 

Hlavní dolní zámek a horní hospodářské stavení zvané Flóra.

 

Oba dvory dohromady tvoří kulaté nádvoří, jehož středu vévodí kamenná kašna.

 

V dolním zámku je reprezentační dvoupatrový sál s freskami, jejichž námětem jsou přírodní živly, roční období a mytologie.

 

 Význam zámku značně stoupl kolem roku 1900 za vlády hraběte Leopolda Berchtolda. Elegantní a šarmantní majitel působil v rakousko-uherských službách jako diplomat na velvyslanectvích v Londýně, Paříži a Petrohradě.

 

V roce 1908 se na zámku konala pod jeho záštitou schůzka ruského a rakousko-uherského ministra zahraničních věcí, která vedla k politickému rozdělení sfér vlivu na Balkáně a následné anexi Bosny a Hercegoviny rakouskou armádou.

 

Díky svým schopnostem byl Berchtold v roce 1912 jmenován předposledním rakouským ministrem zahraničních věcí.

 

Z buchlovického zámku bylo poté vytvořeno reprezentativní sídlo, v jehož zdech přední politikové té doby rozhodovali o osudech Evropy.

 

Právě z tohoto období pochází také současná podoba zámku i luxusně zařízené interiéry.

 

 

 

 

 

 Trochu jsem to tu zahltila fotkami.

Ale je to tak krásné místo, že mi to nedalo.

Snad se vám výlet líbil a přeju prima den.

Ilona