Ze Sedlčan jsme dojeli vlakem do Vrchotových Janovic.
Chtěli jsme navštívit zámek a projít se parkem.
Samozřejmě jsme se trefili do polední pauzy.
Takže napřed oběd (zrovna pršelo) a pak procházka.
Park má krajinářský charakter.
S rozlohou 16,8 ha se řadí mezi menší zámecké parky, avšak díky své historii, spojení se životem a tvorbou známých osobností a půvabnému uspořádání patří k nejvíce obdivovaným přírodním parkům ve středních Čechách.
V roce 1927 zřídila Sidonie se svým bratrem-dvojčetem Karlem v místě, kde zámecký park přiléhá ke zdi janovického hřbitova, rodinný hřbitůvek Nádherných.
Prostor byl tehdy upraven podle návrhu architekta Camillo Schneidera pro tři hroby a z Chotovin sem nechali přenést své rodiče a staršího bratra Jana.
Sama Sidonie zde byla pohřbena v r. 1999, kdy její ostatky převezli z Anglie.
Park byl postupně od 16. století tvořen a upravován.
Byla např. vyčištěna zasypaná část příkopu kolem zámku a byla sem přivedena voda, aby tato vodní plocha mohla sloužit zábavným projížďkám na lodičkách.
Za účasti stovek poddaných byly v parku provedeny rozsáhlé terénní úpravy, bylo sem navezeno množství kamenů a balvanů, s jejichž pomocí byly zasypány rokle a vytvořeny umělé terasy.
Následně byly do parku přivezeny stovky vozů zeminy a drnů, byly vysázeny tisíce nových stromů a keřů, vytvořeny nové skupiny dřevin a parkové cesty byly vysypány štěrkem a pískem, čímž vznikla základní podoba přírodně krajinářského parku, která přetrvala až do 21. století.
Po roce 1943, kdy zámek obsadily jednotky SS, i později po roce 1949, kdy byl zámek zestátněn, nastala postupná devastace zámku i parku.
Sidonie Nádherná se v letech 1945-1948 snažila zachránit vyrabovaný zámek a poničený park, ale tato snaha přišla nazmar.
Obrat k lepšímu nastal po roce 1957, kdy zámek s parkem získalo Národní muzeum v Praze, které areál opravilo a zpřístupnilo veřejnosti.
Přijeďte se podívat sami, je to opravdu kouzelné místo.
Ilona
