neděle 20. srpna 2017

Mravenčí rojení na Radyni



Zřícenina hradu Radyně jde vidět z dálky.

Nachází se mezi Plzní a Starým Plzencem.

Podle hojné návštěvnosti usuzuju, že jde o oblíbené místo výletů, hlavně rodin s dětmi. 

 

Namlsaní Klenovou a Velharticemi jsme čekali nějakou pěknou zříceninu a byli překvapení, jak je Radyně malá :o)

Hlavní atrakcí je věž s expozicí a vyhlídkou a malé nádvoří mezi vysokými stěnami se vstupem do bývalé hladomorny.




Královský hrad Radyně byl postaven v letech 1356-1361 za vlády českého krále a císaře Římské říše Karla IV

 Na počest císaře byl pojmenován Karlskrone.

To se ale neujalo a po Karlově smrti se hradu začalo říkat Radyně podle kopce, na kterém stojí.




S radostí jsme vystoupali všechny příkré schody a těšili se na vyhlídku.

V pokladně sice byla cedulka, že je možnost rojení včel a létajících mravenců, ale moc jsme tomu nevěnovali pozornost.

A to jsme měli.

Přiznávám, že tolik hmyzu jsem snad pohromadě nikdy neviděla.

Rázem jsme byli obsypaní, dorozumívali jsme se posunky, protože nikdo nestál o mravence mezi zuby.

vlevo jde vidět část rojení
 


Na vyhlídce jsme byli sami.

Ale stačil nám jen rychlý rozhled po okolí a tradá pryč, opravdu to bylo dost nepříjemné.

Náladu jsme si spravili cestou na vlak do Starého Plzence, kdy jsme procházeli kolem skal.

Každý chlap měl rázem duši horolezce ;)



 

 Krásný zbytek víkendu!

                         Ilona







sobota 19. srpna 2017

Vídeňské baroko v Čechách


Pokud máte raději komornější atmosféru, žádné davové šílenství, doporučuju zámek v Nebílovech.

Je představitelem typické vídeňské barokní architektury, v českých zemích ojedinělé. 

Svou výjimečnou půdorysnou dispozicí připomíná zámky v Aschachu, Halbturmu, vídeňskou rezidenci Belevedere, či salzburský Mirabell – prvořadá díla architekta J. L. von Hildebrandta. 

Řada architektonických prvků a dispozic je shodná i se zámkem v Pommersfelden v Horních Francích.

O přestavbu starého zámku se zasloužil  polní maršál Adam Jindřich ze Steinau, o jeho dokončení pak rod Černínů z Chudenic.

Bohužel v 19. století už zámek v Nebílovech nebyl používán jako reprezentační rezidence, ale k hospodářským účelům.

Během následujících sto let se budovy zámku téměř rozpadly. 

Počátkem 20. stol. se zřítila obě spojovací křídla a postupně byly likvidovány objekty hospodářského dvora. 

Až v r. 1969 začaly záchranné práce a obnova zámku.

Veřejnosti byla první část zpřístupněna v r.1998. 




V současné době zde stojí dvě křídla zámku.

První budova, která stojí u hlavní silnice, má žlutou fasádu a je již opravena.

Uvnitř najdete vybavení typické pro venkovské zámecké interiéry.


 

 V druhé budově náročná rekonstrukce stále probíhá.

Prochází se částečně staveništěm a částečně již zrekonstruovaným interiérem.



Nejvýznamnější částí je taneční sál.

Nachází se zde naprosto unikátní a ojedinělá výmalba předního dobového malíře Antonína Tuvory.

 Na ploše cca 400 m2 představuje fantaskní subtropickou krajinu se zvířaty, bujnou vegetací a antickými architekturami. 

Její paralelu bychom našli v císařských apartmánech vídeňského Schönbrunu nebo v zahradním pavilonu kláštera v Melku, kde Tuvora v 70. letech 18. století rovněž působil.
 


 

 Podle dochovaného inventáře z r. 1816 byl osvětlen pěti benátskými lustry, stál zde velký jídelní stůl se židlemi pro 12 osob, a k zábavě sloužil kulečníkový stůl. 

 Taneční sál byl (stejně jako celý areál zámku) užíván od 40. let 19. stol. k hospodářským účelům a interiérová výzdoba pochopitelně značně trpěla.

 Restaurátoři pod vedením akad. malířů V. Benedíka a V. Bergra provedli během dvou let kompletní sejmutí nástropních maleb, jejich provizorní zajištění přelepy a zpevnění omítkových vrstev. 

Počítalo se s tím, že po rekonstrukci zcela prohnilé klenby bude 650 transferovaných dílů maleb umístěno zpět. 

Z důvodu nedostatku finančních prostředků se tato operace protáhla na nekonečných 45 let!!!

Teprve v roce 2012 mohl tým restaurátorů pod vedením akad.mal. Karine Artouni provést tzv. zpětný transfer všech dílů výmalby.

Přijde mi to neuvěřitelné, ale výsledek opravdu stojí za to.

Za těch 45 let čekání.





 Pokud máte cestu kolem, určitě se v Nebílovech zastavte.

Návštěva stojí zato.


                               Ilona



pátek 18. srpna 2017

Na návštěvě u Buška

 

Kdo se zajímáte o českou historii a zejména o Karla IV., máte jasno.

Bušek I. i Bušek II. z Velhartic patřili mezi královy oblíbence. 

Podobně jako Klenová i Velhartice nabízejí hrad, zámek, výstavu i možnost občerstvení.

Exteriéry nabízejí zajímavé fotogenické pohledy.



 



Unikátní kamenný most byl původně z bezpečnostních důvodů spojen s věžemi padacími mosty.

Dnes už jsou tu pevné lávky a je přístupný v rámci prohlídky hradu.

Jsou z něj krásné výhledy.



Ty dva stíny jsme já a můj muž na mostě (ten hrb na zádech je batoh)


Areál je moc hezký, určitě se zabavíte i s dětmi.

Na naší prohlídce jich bylo požehnaně, dokonce i pár psích mazlíčků.

Můžete také navštívit barokní zámek nebo interaktivní výstavu o Lucemburcích.

V areálu jsou pro děti připraveny venkovní hry.





Občerstvit se můžete v restauraci v bývalém hradním pivovaru nebo si zajít na dobrou kávu do budovy se suvenýry.

My jsme si dali ke kávě i moc dobré kokosky.



Pod hradem si můžete z venčí prohlédnout místní skanzen a pokud vám vyjde čas, zajít si k chatě Jana Wericha.

Samotné městečko Velhartice má pěkný kostel na náměstí.







Užili jsme si příjemný den, určitě by se našli další zajímavosti, které stojí za zhlédnutí.

Ale času je málo a musíme si vybírat.


Hezký podvečer!

                         Ilona