Benešova vila

 

Dnes vás pozvu na naše jihočeské toulání, které jsme s mužem podnikli koncem srpna.

Začali jsme stylově v Sezimově Ústí.

Vilu v Sezimově Ústí, u soutoku Lužnice a Kozského potoka, si nechal postavit Edvard Beneš se svou ženou Hanou v letech 1930–1931. 

Letní dům podle projektu architekta Petra Kropáčka měl svou nízkou střechou, světlými místnostmi s velkými okny a hladkými zdmi připomínat jihofrancouzské domy.

Během následujících několika let byl ještě stavebně upravován, až dostal svou definitivní podobu.

Pro manžele Benešovy vila znamenala skutečný domov, kde odpočívali a scházeli se s přáteli. 

Mezi nimi byli i nejbližší sousedé – diplomat Ludvík Strimpl s rodinou a známý politik Zdeněk Fierlinger s manželkou Olgou nebo Karel Čapek s Olgou Scheinpflugovou či Jan Masaryk.

Německá moc vilu obsadila v dubnu 1939 a doslova ji vydrancovala, zmizela rozsáhlá sbírka knih, nábytek, umělecká díla i oděvy, které manželé Benešovi neodvezli.

Následně sloužila jako velitelství jednotek Wehrmachtu, zařízení pro zraněné vojáky a měla sloužit i v rámci programu Lebensborn.

Po konci války se z původního vybavení vily i přes mezinárodní pátrání téměř nic nenašlo.

 Po únorových událostech roku 1948 se prezident Beneš uchýlil do svého letního sídla v Sezimově Ústí, kde v červnu podal demisi a kde také po zhoršení zdravotního stavu dne 3. září 1948 zemřel.

Po smrti Edvarda Beneše v roce 1948 vilu od jara do podzimu obývala Hana Benešová.

Po její smrti dům v roce 1975 převzal Okresní národní výbor v Táboře a převedl ho do majetku Úřadu předsednictva vlády ČSSR.

Ten pak vilu používal k rekreacím předních představitelů a za tím účelem také provedl zásadní změny v interiérech.

V letech 2006–2009 pak Úřad vlády ČR nechal provést kompletní rekonstrukci domu, kterému se tak vrátila původní podoba.

Trvalým zpřístupněním vily veřejnosti od 1. července 2023 došlo k dokončení naplnění vůle a odkazu manželů Benešových.

Husitské muzeum v Táboře od roku 2005 provozuje vedle vily v nově postaveném objektu Památník dr. Edvarda Beneše.

Návštěvnický okruh tedy začíná v pavilonu Edvarda Beneše, volně navazuje procházkou přilehlým parkem s hrobkou až do vily Benešových.

K dispozici je audioprůvodce. 

Vila je opravdu krásně zrekonstruovaná a příjemná je i procházka parkem.

Snad se vám návštěva líbila.

Pohodový konec pracovního týdne 

Ilona

Hrad Cimburk

 

Pokud máte rádi hradní zříceniny, nabídnu vám hned další.

Výletním cílem pro rodiny s dětmi i dobrodruhy je zřícenina hradu Cimburk, která se tyčí nad malebnou Koryčanskou vodní nádrží.

Tento gotický hrad vznikl v letech 1327 až 1333, avšak počátkem 18. století byl opuštěn a začal chátrat.

V 30. letech minulého století zde proběhly první záchranné práce, které pokračovaly v roce 1940.

Jak to už tak bývá, i hradů a názvem Cimburk je více.

Bernart z Cimburka vyměnil  kolem r. 1330 své panství u Trnávky s již stojícím hradem Cimburkem za pozemky kolem řeky Stupavy a hradu Střílky, které vlastnili páni z Lipé.

Krátce nato se souhlasem panovníka postavil nový hrad stejného jména, zpočátku pro odlišení označovaný jako Nový Cimburk.

No je nyní tento Cimburk u Koryčan.

Po hradě si chodíte sami s tištěným průvodcem, ale jsou tu i naučné tabule a popisky.

Hrad sestává ze dvou hlavních částí, hradního paláce a předhradí.

Palác zaujímá severovýchodní část zastavěného území, předhradí se rozkládá okolo něho, a je vysunuto k západu, jako přičleněný stavební útvar.

Každá z těchto částí hradu byla střežena věží. 

Obě byly okrouhlé, žádná z nich nebyla věží obytnou.

Zastavěné území odděluje od zbytku hřebene hluboká průrva, částečně vytesaná do skály, která sloužila jako hradní příkop a byla překlenuta mostem.

Bohužel se stavby většinou zřítily, dnes už si to můžeme jen představovat.

Děkuju za návštěvu a přeju pohodovou neděli.

Ilona