Někdo se chodí dívat na vláčky.
My chodíme obhlížet autobusová nádraží.
Doma už to známe, nasadili jsme těžší kalibr a vyrazili na Florenc.
Samozřejmě se mi nechtělo trávit celou sobotu mezi pojíznými kolosy.
Když jsem náhodou objevila upoutávku na výlet do středověku na blízkém Vítkově, zajásala jsem.
Musela jsem ovšem vynaložit značné diplomatické usilí, protože Mikeš odmítal tak báječné místo, jako je autobusové nádraží plné cvrkotu, opustit. (Maminko, Praha je nejlepší, tady je takový šrumec!!)
Na Vítkov jsme dorazili sice po bitvě, ale stánky se zmrzlinou, řemeslnými výrobky a atrakce pro děti tam byly až do večera.
Žádné komentáře:
Okomentovat