Mazance

Mazance k velikonoční snídani u nás nesmí chybět.

Sluníčko už od rána svítí, dá se snídat i na zasklené lodžii a užívat si jarní pohodu.

Letos jsem dělala z dávky dva menší bochánky.

Lépe se krájí než jeden velký.

Jsou nekynuté, z tvarohového těsta. 

Mazance

 

  500 g hladké mouky

 250 g tvarohu

160 g měkkého másla

180 g cukru moučka

2 vejce

půl citronu (šťáva i kůra)

5 lžic mléka

prášek do pečiva

vanilkový cukr

může být kandované ovoce, rozinky

Na potření :

1 vejce

mandlové lupínky na posypání (ale já vynechávám, synek to moc nemusí)

 

Měkké máslo utřeme s cukrem do pěny.

Potom postupně zašleháme vejce, vanilkový cukr, měkký tvaroh, citronovou šťávu a nastrouhanou citronovou kůru. 

Nakonec přidáme prosátou mouku s práškem do pečiva, rozinky, sušené ovoce.

Vypracujeme hladké těsto, které se nelepí.

 

Těsto rozdělíme napůl a vytvoříme dva mazance.

Mazance pak potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme lupínky (kdo má rád).

 

Vložíme do předehřáté trouby.

Prvních 10 minut pečeme na 200 °C, potom teplotu snížíme na 160°C a dopékáme dozlatova. 

 

 Dobrou chuť!

 

 

Užijte si dnešní sváteční den.

Ilona

 

Velikonoční hlavička

Nádivka neboli hlavička bývala tradičně na Bílou sobotu první masové jídlo po přísném půstu.

 Název hlavička dostala od vařené telecí hlavy, z níž obrané maso bývalo její tradiční součástí.

Maso můžete použít vpodstatě jakékoliv, jen se musí předem tepelně upravit.

 

Naše letošní nádivka :

 5 rohlíků

300 ml mléka

4 vejce

75 g másla

250 g uzeného

100 g slaniny

zelené bylinky : kopřivy, medvědí česnek

nasekaný špenát

sůl, pepř 

Rohlíky nakrájím na kostky a zaleju mlékem.

Přidám nakrájené uzené, slaninu, špenát a bylinky.

Osolím, opepřím.

Vejce rozdělím na žloutky a bílky, žloutky dám rovnou do mísy k ostatním surovinám, bílky si vyšlehám do sněhu se špetkou soli. 

V míse smíchám všechny ingredience a nakonec zlehka přimíchám sníh z bílků. 

Celou směs na nádivku poté zarovnám do máslem vymazané zapékací misky.

Pekla jsem 30 minut do zlatova.

  

 Večer na Bílou sobotu se opět rozeznívají v kostelích zvony a přicházejí oslavy velikonoční vigilie, což je noc ze soboty na neděli, kdy vstal Ježíš z hrobu.

 A právě bílá roucha křtěnců, kteří se nechávají o velikonoční vigílii pokřtít, dala jméno této sobotě.

 Končí postní období a vracejí se zvony, které symbolicky odletěly do Říma na Zelený čtvrtek.

A samozřejmě platí i lidové obyčeje.

Už ráno bylo zvykem, že se děvčata chodila ještě před prvními ranními slunečními paprsky opláchnout vodou z potoka, aby jim nenaskákaly pihy.

Také se vymetaly domy novými košťaty a někde se i bílilo, aby bylo všude čisto a čistota se domu držela po celý rok. 

V sobotu se také pečou beránci či mazance a chlapci pletou pomlázky. 

Dříve se lidé snažili, aby byl tento den opravdu slavnostní. 

Kromě úklidu se nosilo i nové nebo sváteční oblečení. 

 

Užijte si prima den, já jdu na ty mazance.

   Ilona

Mladějovice

Krásné ráno!

Dnes je Velký pátek, křesťané si připomínají ukřižování Ježíše Krista.

Tento den je samozřejmě spojen i s mnoha starými zvyky.

Měly by se například otevírat poklady ve skalách a také památná hora Blaník. 

Poklad prý označovalo světýlko nebo zářící zlaté kapradí, otvor ve skále, ze kterého vycházela záře..

V minulosti se věřilo, že se voda z horských pramenů mění na víno.

 Lidé vstávali před východem slunce, chodili se mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi.

 Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí.

Nepralo se prádlo, protože by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve.

 

 Já vás dnes zvu, trochu tematicky, na výlet na křížovou cestu v Mladějovicích.

Obec leží na Hané, asi 5 km severozápadně od Šternberka a dostanete se sem třeba vlakem, jako my.

V centru stojí zajímavá stavba kostela sv. Maří Magdaleny.

První zmínka o něm je už z r.1296.

Byl však r. 1791 zbořen a zůstala zachována jen věž.

Ta pak r.1858 získala současnou podobu.

 

Křížová cesta z druhé poloviny 19. století má čtrnáct zastavení v podobě zděných výklenkových kapliček s obrazy.

 
R. 2011 byla opravena a obrazy byly při opravě zamřížovány.

 

To místo je opravdu kouzelné, taková venkovská atmosféra, klid, krásný výhled do krajiny.

Jen dost fučelo, ale to se nedá nic dělat.

 My jsme pak šli po červené turistické trase několik kilometrů na vlak do Babic.

Cesta vede přírodním parkem Sovinecko.

Jméno dostal podle nedalekého hradu Sovinec.

Rozsáhlý přírodní park zaujímá 19 910 ha a patří mezi největší přírodní parky v České republice.

Tak pár obrázků z podhůří Nízkého Jeseníku.

Krásně je u nás a milí lidé, všichni se tu zdraví a s úsměvem.

Potkáte tu mladé jezdce na koních, pasoucí se ovce, ....

 

 Užijte si krásný den.

      Ilona

 

Jidášky na Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek oblékali kněží zelená roucha.

Po odeznění modlitby Sláva na výsostech Bohu zvony umlkají a odlétají do Říma pro požehnání svatého otce. 

Někdy se tvrdí, že zvony odlétají proto, že se bojí řehtaček. 

Letí zcela tiše, první ty nejstarší, které znají cestu, na konci malé, aby se neztratily.

Hospodyně vstávaly před rozbřeskem a zametly celé stavení.

Smetí pak odnesly na křižovatku, což mělo zaručit, že se v domě nebudou držet blechy.

 Ranní omytí rosou mělo zabránit nemocem. 

Měl se také sít len a hrách, zaručeně pak přišla dobrá úroda.

 Jak už z pojmenování vyplývá, Zelený čtvrtek je spojován se zelenými pokrmy - od zeleniny až po byliny.  

Konzumoval se hrách, kapusta, zelí, špenát a jarní byliny (kopřiva, kerblík, petržel, medvědí česnek, pampelišky apod.), a to podle toho, co se zrovna urodilo. 

Vařily se polévky, omáčky, podušené luštěniny, zapečené pokrmy a další. 

A právě zelená strava měla zajistit pevné zdraví po celý rok.

My jsme si nasbírali medvědí česnek a kopřivy do nádivky.

 

 Před rozbřeskem se také jedli jidáše pomazané medem, upečené na Škaredou středu.

To mělo ochránit před žihadly vos a hady.

Ale pozor, na kupované pečivo to prý neplatí  😀 

Letos jsem zkusila upéct jidášky podle tohoto receptu :

Budete potřebovat :

2 vejce 

 60 g cukru krystal

 150 ml vlažného mléka

500g hladké mouky

polovinu kostky droždí

50 g rozpuštěného másla

vanilkový cukr

citronovou kůru

Na potření pak 

30 g rozpuštěného másla

1 velká lžíce medu

30 ml rumu (já jsem vynechala)

a moučkový cukr na posypání 

Do vlažného mléka rozdrobíme droždí s trochou cukru a dvěma lžícemi mouky a zamícháme. 

Necháme na teplém místě asi 10–15 minut vyběhnout.

Do velké mísy přidáme mouku, vejce, vanilkový a krystalový cukr, rozpuštěné máslo, přilijeme kvásek a dobře propracujeme. 

Pak ho pod utěrkou necháme na teplém místě alespoň 30 minut vykynout, raději déle.

Potom už oddělujeme kousky těsta, motáme "žížaly" a z nich jidášky.

Dělala jsem dva tvary, klasický pletenec (připomíná provaz, na kterém se Jidáš oběsil) a pak zamotané kuličky. 

Na plechu jsem je nechala ještě tak 15 minut kynout. 

Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 10–15 minut dozlatova.

Ještě horké potíráme rozehřátým máslem smíchaným s medem a rumem. 

Po zaschnutí pocukrujeme moučkovým cukrem.

Chutnají dobře i samotné, ale s máslem nebo domácí marmeládou ......

Tak přeju hezký den a nechte si chutnat.

Ilona